Žvýkám, žvýkáš, žvýkáme

Jestliže patříte mezi pozorné osoby, tak si určitě všimnete krásných bílých ozdob vašeho města a to žvýkaček. (možná jste měli to štěstí a zdobí vaši podrážku od bot)

Zkrátka jsou všude, stejně jako mikroténové sáčky a orion hvězdy. Ale zamysleli jste se někdy nad historií těchto krásných pomocníků proti zubnímu kazu. Já tedy až nedávno na hodině zeměpisu, kde si moje spolužačka a kamarádka si měla připravit aktualitu na historii žvýkačky (samozřejmě za nedovolené žvýkání :)

Nejstarší žvýkačka je z doby kamenné, je tedy z doby cca 5000 let př.k.. Docela doba řekla bych.

První žvýkačka, která sloužila k prodeji se objevila roku 1848 a vyráběl jí John B. Curtis. Lidé se pomalu seznamovali s novým výrobkem a dostával se do jejich podvědomí. Po roce 1850 se přestěhoval do Portlandu a začal vyrábět i parafinovou žvýkačku, protože „smrková“ zanechávala mezi zuby nečistoty a ty se nedaly odstranit. A pak zabraňte zubnímu kazu, že?

Bývalý mexický prezident Antonio Lopez de Santa Anna koupil šťávu z gumovníku v naději, že ji prodá. Přemlouval Thomase Adamse, fotografa a vynálezce, aby ji koupil. Adams chtěl tuto šťávu vulkanizovat a použít ji místo kaučuku, ale pokus se mu nezdařil. Všiml si , že Santa Anna často tuto ztvrdlou šťávu žvýká. Zklamán svými neúspěchy s vulkanizací, uvařil malou dávku gumovníkové šťávy v kuchyni a vytvořil tak žvýkačku. Poté dal Adams menší dávku žvýkačky do místního obchodu na zkoušku: žvýkačka šla na odbyt.

Tak toto by měla být seriózní historie prvních žvýkaček, které se podobají těm, co vesele žvýkáme i my. Dnes už jich je opravdu nepřeberné množství a kdo nežvýká, tak ten snad ani není (viz. Žvýkám tedy jsem). Tak s chutí do žvýkání a nebuďte líní a vyhazujte je do koše!