Proč se vlastně vymyšlené nebo neověřené zprávě v novinách říká novinářská "kachna"? Podle všeho je to kvůli tomu, že Němci označovali takové zprávy N.T. (non testatur). No a jelikož je to foneticky enté = kachna, tak to dalo základy pro toto užívané spojení. Existuje, ale i jiná verze, která je tak trochu kachna sama o sobě. Týká se zprávy o amerických kachnách, jejichž vejce rostou na stromech jako švestky. Njn tomu se říká krásná blbost :). Když prý po dozrání spadnou do vody, prasknou a na hladinu vyplave kachna. Njn a pak si vyberte
Obor, který se zabývá původem a vývojem slov se nazývá "Etymologie". Někdy může být poměrně zajímavé zjišťovat původy jednotlivých slov. Proto jsem se rozhodla, že tu tajemství některých slov rozluštím. Pro začátek jsem si vybrala název "Krchleby". Vesniček s tímto názvem je po celé ČR hned několik. Nikdy mě nenapadlo zkoumat původ tohodle slova, protože mi na něm nikdy nepřišlo nic zajímavého. Ale mýlila jsem se. Tak tedy slovo "Krchleby" má hned několik teorií na původ vzniku.
1. V tomto slově můžeme slyšet slovo "krch", což ve staré češtině znamená levý. A výraz "leb" se dá přeložit jako lebka, či hlava. Takže význam mohl být: obec lidí s hlavou na stranu . Toto je ovšem ta nejstarší verze - kdo ví, jak moc pravděpodobná. (i když... dnes je u nás spíš více stran na hlavu, tak proč dřív nemohly být hlavy na stranu že?) 2. Další varianta již není tak zábavná, ale o to pravděpodobnější. "Kirles" - znamená kostelík. Většina obcí nesoucích tento název má totiž jeden velmi podobný znak a to podobné kapličky na kopečku.... 3. Nu a třetí mě známá varianta zní takto: V některých starých dokladech se našlo na počátku tohoto jména "s" - pak by to tedy byly Skrchleby. A tady už můžeme popustit uzdu fantazie. Skrchleby tedy zřejmě od slova "skrblit" mohli naznačovat, že lidé v této vsi skrblili chlebem (což dříve při různých pohromách bylo někdy nutné). No a pak se to o té vesnici rozlehlo po kraji a už těmto vesnicím nikdo jinak neřekl.
Read more...
Tak je to tu. Dlouho očekáváné nové album od partičky Snow Patrol právě vyšlo a je na mě abych ho recenzoval. Což budu dělat s radostí ;) . Musím říct, že tohle album se těžko oposlouchává, každý si k němu musí najít svou vlastní cestičku. A k recenzi sem se dokopal až po padesátém poslechu. Je to opravdu velmi těžké. Co mě zaujalo jsou názvy, jak písní, tak i samotného alba. Sto milionů sluncí aneb co si pod tím představit? Minimálně jedenáct nových songů od Snow Patrol. Vše začíná suprovou skladbou If There's A Rocket Tie Me To It, která mě velmi, ale opravdu velmi naladila a natěšila na zbytek alba. Bezpochyby jeden z nejlepších počinů na albu. Pokračuje to Crack The Shutters, což jest pohodová píseň na uvolnění, rozhodně není špatná a vcelku se mi začíná i líbit. Dále následuje již známá píseň, jelikož vyšla jako singl a to je Take Back The City. Osobně k ní mám dobrý vztah, líbí se mi refrén a přesto, že ji znám přes měsíc tak se mi neoposlouchala. Dále následuje Lifeboats, což je utahaný pohřebáček J. Opravdu na relax, trsat se na to nebudete. The Golden Floor je v pořadí pátý song aje podobný Lifeboats, jen je dotažený k dokonalosti. Ne, neumřete, ale zalíbí se vám. Mno další song mě taky dostává s názvem Please Just Take These Photos From My Hands. Co k tomu více dodat. Nedostává mě jen název, ale i jako celek, je to prostě podařený song. Poznám ji skoro hned, co se rozehraje, takže body pro ni. Super song, podobný jako dvojka. Další song bych přeložil jako „odlož tvoji sklenici/brýle“ :-D. Ano, jmenuje se to Set Down Your Glass a řadí se do skupiny těch pomalejších. Osobně bych ji dal mezi Lifeboats a The Golden Floor. A o planetách ohýbajících se mezi námi je další píseň. Velmi romantická, tedy i pomalá je The Planets Bend Between Us. Engines je opravdu jako motor. Konečně trochu rychlejší. DisasterButton je fakt skvělý song, skoro jako ten první. Milujem ho. Poslední „skladba“ se skládá z dalších tří songů: The Lightning Strike: (i) What If This Storm Ends? / (ii) The Sunlight Through The Flags / (iii) Daybreak. Myslím, že bouřka opravdu tímto songem skončila, docela to jde. A zpomalujeme s částí číslo dvě, která by jako chtěla připravit vyvrcholení v podobě Daybreak. A to nastává. Opravdu pěkné rozloučení s albem.
Zpěvák podává opravdu skvělý výkon, je to cítit z každé skladby. Snow Patrol se rozhodli experimentovat, zda-li jim to vyjde ukáže čas.
Tracklist:
01.If There's A Rocket Tie Me To It
02.Crack The Shutters
03.Take Back The City
04.Lifeboats
05.The Golden Floor
06.Please Just Take These Photos From My Hands
07.Set Down The Glass
08.The Planets Bend Between Us
09.Engines
10.DisasterButton
11.The Lightning Strike: (i) What If This Storm Ends? / (ii) The Sunlight Through The Flags / (iii) Daybreak
Legendární akademický soubor písní a tanců Ruské armády - toť je oficiální název pro Alexandrovce, které určitě všichni znáte. Jeho zakladatelem je - Alexandr Vasiljevič Alexandrov - po kterém se snad nejslavnější armádní sbor na světě jmenuje. Postupem času se soubor rozrost až na dvěstě členů a jejich úkolem bylo podporovat morálku vojáků a dodávat jim odvahu. Alexandrovci s nimi jezdili na frontu a jen na frontách uspořádali až 1 500 vystoupení. Je docela strašidelná představa, že u Kalinky se střílí všude okolo. Soubor již funguje osmdesát let a nedávno měl výročí vzniku, a proto jeho členové neustále zkoušejí a trénují dál (tři hodiny denně). Alexandrovci si neustále udržují jejich kvalitu a profesionalitu.
Zas jsem byla jednou donucena mýt okna. No jo, žádná zábava to sice není, ale jsou i vždy může být hůř. Takže jsem si oblékla úžasné vytahané tepláčky a šla se v nich (ne)dobrovolně vystavovat do okna. Jelikož je známo, že ženy toho zvládnou v jednu chvíli mnohem víc, tak i já jsem kromě mytí, okřikování neustále otravujícího psa a poslechu hudby stihla rozhlížet po okolí (i přesto jsem se prostě nudila). Všimla jsem si zvláštní věci, pod oknem chodily samé maminky s kočárky (abych neurazila - sem tam se obětoval i nějaký ten tatínek). Vypadalo to, jako kdyby se v ulici otevřely jesle. Asi na tom něco bude, když se říká, že se poslední dobou rodí čím dál více dětí.
Patřím mezi ty, kteří jako úbor ke spaní preferují pohodlné pyžámko. Nejsem příznivcem "umělohmotných" košilek ( a že bych nějaké doma našla, i nějaké ty babičkovské modely :). Slovo pyžamo by mohlo pocházet ze slova "pae jamah", což je hebrejský výraz pro oblečení, které zakrývá nohy. Od nich to přejali Britové a už to jelo. V té době totiž ještě muži spali v košilkách, které se přichytili podvazkem, aby košilka nelezla nahoru. Za první náznak pyžama v Evropě se považuje pyžámko lorda Deubigha, které bylo krásně růžové. Ovšem tradiční pyžamo to nemělo zdaleka tak lehká (i když bylo pohodlné a bez podvazků) a tak jej Evropané ještě dlouho považovali za extravagantní šílenost. Jejich problém, ale naštěstí doba pokročila.
Již dlouho jsem chtěla napsat něco o naší nejoblíbenější restauraci v Čásce - Vyžlovce. Po poslední návštěvě ovšem musím chtě nechtě své dosavadní mínění upravit. S holkama ze třídy jsme se dohodli, že tam zajdem, posedíme... Jako vždy nám nejprve donesli chleba s pomazánkou a pak jsme se už těšili jak si pochutnáme na pizze. Hned při prvním soustu jsme ovšem byly zklamané, velmi zklamané, ba co víc... my byly nejzklamanější pojídačky pizzy na světě! Byla slaná, no spíš přesolená (osolili dokonce i ananasovou), bylo to fakt hrozné a opravdu jsme uvažovali o reklamaci, no ale nakonec jsme se na to vykašlali (asi jsme udělali chybu). Možná ta sůl byla naschvál, protože k nám začali neustále chodit číšníci a ptát se, jestli nechceme ještě něco k pití (asi abysme tu sůl zředili). Ale my jsme stejně přesvědčeny, že za to mohl ale ten pizzař. Vypadal podezřele! Podle mě se nevěnoval své práci jak by měl. Vybavoval se tam s nějakými kamarády (ti mimochodem měli na stole deodorant) a pokřikovali na sebe "ty vole", což rozhodně do slušné restaurace nepatří. Když došlo na placení, tak jsme také nebyly příliš spokojené, páč nám tam započítali ten chleba, který tam sice dávají automaticky, ale někdy vám ho započítají a jindy ne a to je trochu divné. No a ta servírka začala řešit velký problém, komu má započítat hruškovej, jahodovej a nebo pomerančovej džus a přitom je to naprosto jedno, když stojej stejně. - Celou cestu domu jsem měla pocit, jako by mě právě vylovili z moře. Sůl jsem cítila v žaludku, v krku, ale nejhorší to bylo v ústech. Skoro u baráku jsme s Katkou mysleli, že budeme zvracet. Tenhle zážitek bych vám tedy opravdu nepřála, ještě teď mi je blbě Jinak mám tuhle restauraci ráda, ale teď mě opravdu zklamala
Při konverzaci z něminy jsme překládali opravdu poučný text. Byl o nějakém kadeřníkovi, který vyprávěl o zážitcích o své dovolené. Byl na nějakém ostrově, kde se hrozně nudil, protože měl rád hory pouze zespoda, výstavy z venku a hospody zevnitř. Na hotelovém pokoji bydlel s nějakým spolupracovníkem, který v dešti chodil na pěší tůry, a když svítilo sluníčko, tak šel na pláž a tam se slíknul do naha (pak se asi opaloval). Dále si hlavní hrdina stěžoval na to, že měl vždy večer velký problém, protože na ostrově nebyly žádné noční bary. No a jedna z posledních vět mě dostala: No, a tak se vás ptám, co tu mám jako osamělý kadeřník v nebezpečném věku dělat? Ehm tak především by mě zajímalo, co je to nebezpečný věk? No a na to, co chtěl v těch nočních barech dělat se raději ani neptám. A to jsme tenhle text dostali od šedesátileté profesorky, která ho prý vyhrabala z nějakých starých maturitních zadání.
Nedávno jsem měla to štěstí, že jsem si přečetla poutavou knihu od Roberta Graysmithe - Zodiac - a opravdu mě zaujala, až jsem došla k názoru, že napíšu článek o jednom z nejrozivějších, nejrafinovanějších a nejzáhadnějším vrahovi Zodiacovi. Autor knihy Rober G. byl u toho, když začal Zodiac vraždit, protože pracoval jako karikaturista v deníku San Francisco Chronicle (do kterého posílal Zodiac dopisy). Přemohla ho zvědavost a začal se více zajímat o jeho případ a dokonce se rozhodl, že o něm napíše knihu.
Zodiac byl kalifornský sériový vrah, jehož příběh se datuje od prosince roku 1968, kdy zabil svoje první oběti Betty Lou Jenesovou a Davida Faradaye. Poté poslal výsměšný dopis psán modrým fixem do Chronicle, kde se přiznává k vraždám, jak to ostatně měl ve zvyku. Zodiac toužil po popularitě, chtěl aby noviny všechny jeho vzkazy, dopisy, výhružky i kryptogramy či šifry otiskly do novin. Předpokládalo se, že je taky sexuálním sadistou, kterého uspokojuje, když zabíjel a bodal do lidí. Obzvlášť nenáviděl ženy a téměř nikdy žena umřela, neměl k nim slitování(odhaduje se, že měl dominantní matku a ta byla důvodem jeho potlačované sexuality). Je ojedinělým typem člověka, který obdivuje policii, zná její vyšetřovací postupy, má vybavení, sbírá zbraně a též mučící nástroje. Přestože policii obdivuje, často si jí dobírá. Zodiac prý páchal trestné činy podle vlivů měsíce (úplněk, novoluní), výhradně v sobotu u vodních ploch. Velice často útočil na dvojice, kteří byli studenti a zabíjel hlavně na místech, kde se scházejí milenci. Oficiálně má na svědomí (které ho vůbec netrápilo) šest vražd, Zodiac jich uvedl 37, ale celkově jich může být až padesát. Tento vrah, posedlý vraždou, nebyl doteď dopaden, přesto že existuje docela velké množství materiálů, svědectví a popisů vraha.
(obr. nahoře je jeden z kryptogramů a druhá je báseň pro otce dcery, kterou zabil Z.)
Jelikož jsou skoro už dva měsíce školy za námi, tak bych mohla doplnit těch pár hlášek, které jsem si stihla zapsat na přední stránku do diáře...
Nechť tu právě probíhá vyrovnávání tlaku (Řekl prof. Ramb., když přestal zkoušet a všichni si oddechli, to vyrovnání tlaku tam opravdu bylo)
Tak co si myslíte, že spolu dělali, když spolu chodili? A nemyslím sex! (Řekla prof. o ájině při odpovídání otázek k jednomu textu) ... správná odpověď je "tančili"
Radko! Prosimtě, co to tam zase děláš? Radka odpověděla... Můžu na záchod?
Nemám rád baroko, protože baroko je tlustý! (Řekl prof. Vaněk, když nám omylem vtrhnu do hodiny dějepisu, protože si nevšiml změny na rozvrhu a tak to musel nějak zakecat...)
Mě už se z těch čísel dělá blbě! (Řekla žákyně jiné třídy, po třech hodinách matiky za sebou... ani se jí nedivím)
Když se řekne pojem banka, tak by mnoho z nás mohlo napadnout, že jde o moderní pojem s krátkou historií. Ale není tomu tak. Bankovní "ústavy" existovaly již ve starověku. Původ musíme hledat už v Mezopotámii, kde si obyvatelé ukládali cenné předměty, jako např. šperky a když se vyvinuly monarcie, tak vše ukládali do královských paláců. No a jakmile tyto "banky" zjistili, že disponují docela velkým majetkem, tak z toho chtěly vytěžit, což je normální. Půjčovaly na úrok a investovaly do různých podniků. Úrok se pohyboval až někde mezi dvaceti až třiceti procent, někdy dokonce padesát a často se překračoval, protože jim to vlastně ani nikdo nekontroloval. A to si stěžujeme na dnešní úroky :). Mimo jiné se objevuje taky první klauzule. Brzy na to se ostatní lidé dozvěděli, jak výhodný byznis je mít vlastní banku, a tak jí začali provozovat i jednotlivci. První takovýto podnik vlastnila prý rodina Marašu.
Doba, kdy se začínají používat papírové peníze je zhruba jedenácté století (Čína). Vznikly vlastně tak, že lidem už přišlo nepraktické nosit se sebou těžké mince, a tak si obchodníci vymysleli tzv. směnky. Toho se už chytili Číňané a začali tisknout směnky, které měli už určitou hodnotu, aby se líp počítaly. V Evropě se začali používat až v roku 1661 ve Švédsku a to z toho důvodu, že neměli dostatek stříbra na výrobu mincí. Nojono podivuhodný důvod, ale přesto jim vděčíme za to, že nemusíme nosit "kila" stříbrných mincí :).
Pamatujete ještě na léta, kdy jste se dívali na Večerníček? Nebo se díváte občas i teď? Já se tedy přiznám, že jsem se ho sledovala zrovna dnes při žehlení. Důvod byl jednoduchý... nic serióznějšího prostě nedávali. Když se řekne "Večerníček", tak se vám zajisté vybaví nějaká pohádka jako Maxipes Fík, nebo Maková panenka. Na co byste si měli ale také vzpomenout je ten panáček s novinovou čepicí na hlavě, co řídí autíčko, jezdí na kole a rozhazuje papíry s pohádkami a především říká "dobrý večer" a "dobrou noc". Já rozhodně nikdy nepřemýšlela nad tím, kdo tohle řekl. Nedávno jsem ovšem o tomhle, dnes již 48-letém pánovi četla, a šokovalo mě, že tahle zněla běží večer, co večer již přes čtyřicet let. Což je opravdu neuvěřitelné a neuvěřitelnější je, že je večerníček stále tak oblíbený!
Byl čtvrtek a já se podívala na změny. No dobře, tak nepodívala a řekly mi to holky. No dobře, tak k těm změnám... v pátek jsme normálně pořád v jedné učebně, ale teď nám proházeli celý rozvrh a musíme se stěhovat do tříd, které jsou nejlíp, co nejdál od sebe. Jaký je vlastně důvod? Volby.... To, že naše učebna je asi nejblíž u vchodových dveřích (kromě WC) ještě přece neznamená, že nás na celý den vyhodí ne? Je to přece třída naší třídy. ... dobře ukončím výlevy o tom, jak volby zasahují do mého každodenního života. Jako kdyby nestačilo, že jsou toho plné noviny. Kdo to má furt číst? A jestli mi někdo řekne, ať to tedy nečtu, tak odpovídám, že ty noviny jsou naše školní pomůcka a jsem k tomu nucena ( no dobře, tak moc mi to nevadí). Opravdu nemám ráda naše politiky. Docela mi vadí, že jsou na sebe tak zlí (jak by řekla N.). Ne fakt, opravdu si nemyslím, že ČSSD získá voliče tím, že do MF Dnes napíše, že musíme konečně zlikvidovat vládu ODS a podobný tlachy. A to, že bude Paroubek házet špínu na druhé ho určitě neočistí od špíny, kterou má na sobě on. No nic, tyhle politický tlachy mi nejdou, takže končím.
Už jste určitě také slyšeli o restauraci, ve které je úplná tma a není to z důvodu, že by jim kvůli neplacení odpojili proud, ale proto, že vás tam v té tmě obsluhují slepí číšníci. Vy si tak při jídle můžete vyzkoušet, jaké pocity nevidomí lidé každodenně zažívají. Taková restaurace existuje již v mnoha městech světa a nyní ji můžete navštívit také v Praze, což už není tak z ruky (i když se asi trošku plácnete přes kapsu). Nejprve přídete do takové přetlakové komory, kde se připravíte na tmu ve vedlejší místnosti. Musíte odložit všechny svítící předměty (tedy i cigaretu). Před vstupem si musíte pořádně zapamatovat jméno svého číšníka, abyste se ho mohli dovolat. Od chvíle, kdy vstoupíte do tmy se musíte řídit pouze a jenom pokyny právě toho svého číšníka, on vás za to uvede na místo a celou dobu vás bude obsluhovat a plnit vaše přání. K jídlu je přepravený doprovodný program, jako například různé předčítání děl světových autorů, divadelní inscenace, hudba, a nebo dokonce čtení erotických povídek... .
Pokud nežijete ve vduchoprázdnu, tak jste určitě postřehli, že se svět ocitl ve finanční krizi. No týká se to hlavně Ameriky (i Island dostává hezky na frak) a jejich sebevědomoo povahou. Američané investují hodně do akcií a všeobecně si kupují a půjčují více, než si mohou dovolit. Mimo jiné zhruba sedmdesát hypotečních firem skončilo krachem. Krize se určitě dala předvídat, ale nikdo si toho prostě nevšímal... Jak je to s Českem? Češi mají jinou povahu, investují raději do nemovitostí a neobchodují tolik na burzách (protože neradi zkoušíme nové věci :). V tomto období taky není dvakrát chytré kupovat eura nebo dolary. Podle odborníků máme děkovat za koruny, protože mít eura, tak jsme na to dvakrát hůř. Takhle si většina lidí možná ani nevšimne, že se něco děje. Češi podle průzkumu se o své peníze nebojí a neplánují je vybírat z účtů. To je konec mého "seriózního" článku
Pokud jste si dosud mysleli, že tučňáci nelítají, tak vás teď vyvedu z omylu. Každoročně se někteří Patagonští tučňáci vydávají na dalekou plavbu za potravou a proud je často unese až k pobřeží Brazílie, tak uplavou více než 3 000 km. Když ale přepádlují takovouto dálku, tak často nemají síly na zpáteční cestu a proto se jim musí pomoct. Brazilské vojsko si s tímto problém poradilo snadno. Naložili je na palubu letadla a hurá domů za zimou! Zřejmě proto, že je příroda neobdařila leteckým uměním, tak si mnozí tento "mindrák" vynahrazují jinak. A vzhledem k tomu, že tučňáků u brazilských břehů každoročně přibývá, tak by se možná za pár let dalo uvažovat o pravidelné letecké tučňáččí lince Rio de Janeiro - Patagonie :P.
Tákže hned musím jistě vysvětlit trojité ne v nadpisu. Tato recenze bude nerecenzí proto, že nebude objektivní. A film taky není výstižné slovo, jelikož je to takový filmový muzikál. Jednoho krásného chladného večera jsem já a Katka vyrazili do jediného čáslavského kina na zmiňovaný snímek Mamma Mia. Měla tam být i třetí blogerka, které sem s radostí a ochotou zarezervoval místo, jelikož jsme byli domluveni, že se sejdeme před filmem v čajovně (kde mimo jiné hrají dosti futuristické songy, jinak to docela jde, jen ta káva by mohla být větší – a sušenky k tomu nedávají). No co se nestalo, Carol nepřišla a my jsme ji stále vyhlíželi a čekali, takže díky ní jsme potupně museli před celým publikem (byli jsme v 5. Řadě) žádat sedící aby nás pustili doprostřed na naše místa. A to nemluvím o tom, že jsem vyhodil sedmdesát korun za C, a ač přesto že sem měl slíbené naturálie, nedostal sem nic. Za ochotu na žebrotu. Avšak nakonec jsme se usadili (samo že před mou sestrou) a stihli jsme to včas. Film začíná na ostrově kde krásná dívka (jména nepamatuji) se měla vdávat se svým partnerem a jistě dobrým milencem. Ovšem mělo to malý zádrhel. Chtěla totiž na svatbě svého tátu. Nevěděla kdo jím je, dokud nenašla deníček její maminky a nepřečetla ho. Z toho jí vyšli potenciální tři tátové, jelikož její maminka byla trošku nadržená. A tak je pozvala všechny. Samozřejmě za zády své maminky. No a stalo se neskutečné (jak ve filmech bývá) a přijeli všichni tři. Brzo ti muži zjišťují, že mohou být potenciální tátové a chtějí doprovodit svou dceru k oltáři. Po několika sériích písní a hooodně vtipných scén a hlášek nastává svatba. Jeden z mužů se přiznal, že (ač má dva syny) stále miluje ženu, se kterou se miloval před dvaceti lety a zazpívá ji překrásnou (a ukrutně dlouhou) píseň. No dopadne to tak, že krásná dvacka se nakonec nevdá, místo toho provdá svou mámu, další dva muži si najdou partnerky (partnera v případě toho druhého) a končí to velkou veselkou. Jak jinak to na venkově bývá. Aneb zpívá se a hraje se až do rána (dle mě tuto pasáž měli trošku zkrátit, je to pak nudné). Film je opravdu povedený, je fakt super a klidně bych na něj šel znovu. Jedinou výtku bych měl ke konci, opravdu dlouhá série písní byla nudná. Skvělý příběh, skvělé herecké obsazení, zkrátka 9,8/10 bodů. Opravdu doporučuji všem, mě tento muzikál příjemně překvapil.
Opravdu netradičním způsobem si vydělávala jedna žena z Německa. Vykrádáním kasiček v kostelích si přišla na nejméně 250 tisíc euro. Z každé návštěvy si odnesla zhruba 150-250 euro. Myslím, že bychom se měli zamyslet nad tím na kolik peněz si tím přijde i církev, ale to jen tak na okraj :). Po zadržení se přiznala, že vykrádá pokladničky již řadu dlouhých devět let a přiznala se i ke krádeži několika křížů a obrazů. Asi je opravdu něco na rčení – víra obohacuje.
Pořádné překvapení zažil jeden britský pár. Dvaadvacetiletá Kirsty jednoho dne zjistila, že je těhotná. Na tom by samozřejmě nebylo nic podezřelého, kdyby ovšem hned týden na to neporodila trojčata. Otěhotněla i přes to, že brala již několik let antikoncepční pilulky - hold nic není stoprocentní. Kristi byla v šestém měsíci, ale může být ráda, že vůbec své těhotenství zjistila, i když na poslední chvíli. Jsou zaznamenány případy, kdy si toho žena nevšimla ani v devátém měsíci a šla do nemocnice kvůli nějakými bolestmi břicha (přitom to byly porodní bolesti) - domů se vrátila s dítětem.
Jelikož je náš blog pojmenován i tak trochu po našem městě, tak by se tu měli objevovat novinky z Čáslavi. Nedávno jsem informovala o obchodním domě Tesco a dnes (ještě pro ty co neslyšely) tu budu informovat znovu o jednom obchodním domě, protože mě zarazilo, že o tom nikdo neví (což nemůžu pochopit). Někdy v lednu odkoupila obchodní skupina Rewe maloobchodní řetězec Plus. Ta se rozhodla, že se z nich stanou Penny Markety. Ale aby nedocházelo k porušování hospodářské soutěže, tak se z několika málo nich musí stát něco jiného - v tomto případě Billa. No a Billa bude tedy i u nás v Čáslavi (mimochodem už od příštího pondělí).
Skotský penzista strávil nedobrovolně čtyři dny na toaletě v bowlingovém klubu ve městě Aberdeen.
Od zamčených dveří WC totiž upadla klika. Všimla si toho až uklízečka, která měla na toaletách uskladněny smetáky a slyšela mužovo volání o pomoc. Penzista sám říká, že absolvoval kurz přežití, byl celou dobu o hladu, vodu pil naštěstí z kohoutku a nohy si udržoval v teple pod horkou vodou.
Celou situaci nakonec bral s humorem: „Přinejmenším jsem měl k dispozici záchod,“ říká.
Pokud si myslíte, že je blogování jen pro teenagery tak se mílíte. Dnes už bloguje leckdo o lesčem a v lecjakém věku. Vzorným příkladem je i Karol Okál. Je to nejstarší bloger na Slovensku. Kolik si myslíte, že mu je... 60? 70? 80? No ještě trochu přidejte. Je to totiž neuvěritelné, ale Karolovi je osmdesát tři let. On také dokazuje, že blogovat může opravdu každý, a to i když nemá přístup k internetu a dokonce si ani neumí představit, co to internet je. Ovšem díky aktivnímu manželovi své vnučky se jeho články, které on napíše u svého stolu pouze s tužkou a papírem v nějaké zapadlé dědině (Huboká u Rožmberku) pravidelně zobrazují na internetových stránkách. No a pak napsaný text přepíše na psacím stroji (aby to prý po něm někdo přečet), poté vše vloží do obálky, nalepí známku a zašle vnukům, kteří to následně uveřejní - no řekněte, geniální co? Prý se mu v blogerském světě docela daří. Kladných ohlasů na jeho články přibývá a stejně tak přibývají i stálí čtenáři. Úspěšnost samozřejmě musí tkvět v kvalitních a poutavých článcích a nebo že by to bylo jeho denním rituálem? Každé ráno vstane, dá slepicím, sebere vejce, zatopí v kamnech, usedne ke stolu, vezme tužku a papír...
Jednoho překrásného večera si jeden nejmenovaný násilník vyhlídl svojí oběť. Tuto ženu zavlekl do jejího auta, spoutal ji a zavedl k sobě domů. Ostatní si už můžeme domyslet, tam ji nadopoval práškama a alkoholem a nakonec jí znásilnil. Na tom by asi nebylo nic tak extrémně neobvyklého, protože takovéto věci se zkrátka ději a ne že ne!
Tento muž byl předvolán tedy k soudu a k činu se přiznal, ovšem řekl, že za nic nemůže. Obvinil z toho pavouka. Pavouk ho prý kousl a jeho jed způsobil brutalitu, kterou nemohl ovládat. Za vším prý stojí Sklípkanec jedovatý. Soudce tomu neuvěřil, protože je to opravdu postavené na hlavu. Toxikolog, taky přiznal, že něco takového není zkrátka možné a obžalovaného čeká osm krásných let ve vězení.
Milé dámy, určitě znáte starý známý zlozvyk snad každého muže a to, že ponožky a sandály se nevylučují. Opravdu nechápu tento trapný návyk, mít do půl lýtek nevzhledné ponožky. Ale co nikdy nepochopím je, že tato módní hrůznost bude módním hitem příští sezóny! To už snad návrháři opravdu neví, co by na ty svoje modely oblékli, nebo co?! Podle všeho budou taky žhavou novinkou dlouhé ponožky v jehlových podpatcích.. No já nevím, ale není to úchylné? Ať je to in, nebo ne, tak je to stále humus a nikdo mi to zkrátka nevyvrátí!
Znáte to, dnes po vás chtěj peníze na každém rohu a tak jsem se opravdu jen trochu divila tomu, když jsem se dočetla, že v Německu poslali Friedrichu Schillerovi fakturu, na proplacení televizních poplatků. Jo, to je také dobrý pokus, jak si nahrabat víc peněz, jen nevím jak by chtěli takového neplatiče potrestat, když by byl už několik let po smrti (třeba exekucí náhrobku?). Ale kdyby to bylo několik let... v tomhle případě se jedná dokonce o více než dvě stě let. Pokud je mi známo tak v té době ještě žádné televize neexistovali, takže by mě opravdu zajímalo, jak se do seznamu neplatičů vůbec mohl dostat. Pokud teď uvažujete, kam mu ta faktura byla vlastně zaslána, tak se nebojte, žádný hřbitov, či podobné místo si nepředstavujte. Jedna základní škola, co nese jeho jméno mělo to štěstí - smůlu, že byla tato faktura a ještě mnoho a mnoho upomínek zasláno právě na adresu školy. I takhle se asi může projevovat úcta k jednomu z nejslavnějších německých spisovatelů!
Někdy mě fakt zaráží, kolik peněz jsou lidé ochotni dát za obrazy. Přitom mě přijde, že mnohdy vypadají jako čmáranice, které by dokázalo nakreslit i malé dítě. Já tomu ovšem nerozumím a mnozí by mě přesvědčovali o dokonalosti a promyšlenosti jednotlivých děl. Tak například toto impresionistické dílo s názvem "Chybný start". Tak proč ne že? Dejte si ovšem pozor, aby to nebyl skutečně váš chybný start, vyjde totiž pěkně draho, dokonce v přepočtu až na 1,36 miliard korun.
Tento další skvost byl prodá za zhruba 2,4 miliardy korun. No a na závěr bych tu pro vás měla ještě tuto krásku za 2,3 miliard korun. No pánové, přiznejte se, kdo z vás by si ji dal nad postel a vyměnil ji za Pamelu nahoře bez?
Někdo si o nich myslí, že jsou to nejvíce trendy boty současnosti, ale já říkám pouhopouhá hrůza! Možná vás to napadlo, možná ne, ale mluvím o gumovkách Crocskách. Všude je to jima přemnoženo (asi proto, že už je začali vyrábět i Vietnamci, takže nekup boty za stovku, že ano) a většina lidí si asi myslí, jak jsou in, když je nosí, přitom jsou v podstatě k smíchu. Člověk si říká, že konečně bude pršet a bude zima, bude mráz, ale zrada - začali se vyrábět gumáky, které mají vevnitř kožešinu a tak.. no zkrátka zdá se, že tyto boty jsou nesmrtelné. Crocsky ani nebyly určeny k normálnímu nošení.. byly navrženy pro jachting. Samozřejmě, že se nejdříve ujali ve Spojených státech a pak až do jiných zemí. Podle statistik se v Čechách prodalo zhruba 60 tisíc párů bot. 60 % zákazníků tvoří ženy a 40 % muži. Páni se prý taky ve volbě barvy bot umí pěkně odvázat, protože v Čechách se jen dva odstíny růžové v pánské podobě neprodávají. Ať je to jakýkoli fenomén, mě se zkrátka nelíbí tečka. Kam se poděl dobrý vkus a boty od Blahnika?
Ne, opravdu se příštích devět měsíců nebudou moje články týkat správného výběru dětských dupaček a botiček, ale budem se tu teď zabívat českou gramatikou (proto bych požádala speciálně naše čtenáře - lingvisty o své vyjádření). O minulé češtině jsme se dostali k problematice, kdy napsat slovo dohromady s předložkou a kdy zvlášť (např. na horu, nahoru apod...). On ovšem použil jiný příklad (zřejmě nechtěně)... no tak jak napíšete třeba.. je v tom/vtom... ovšem jemu nedošlo, že jsme třída šestnáctiletých puberťaček a pod pojmem "je v tom/vtom" si představíme těhotnou ženskou a né tužku v šuplíku. Na konci hodiny se rozhodl, že nám tedy zadá úkol. A já ho teď zadám i vám a jsem zvědavá, jak se s tím poperete (správnou odpověď se dozvíme někdy v příštím týdnu).
Proč se vlastně vymyšlené nebo neověřené zprávě v novinách říká novinářská "kachna"?
-TH.jpg)
Příspěvky
