Opravdu v nedohlednu??!

Dospěla jsem k radikálnímu rozhodnutí (popravdě já ani ne), že bych měla trošku oživit „koutek kreativity“ a jelikož své sliby plním, tak sem dávám jen jednu básničku, ale dlouhou.
Autor básně (a já to opravdu nejsem) mě výslovně požádal, abych uvedla, že tato báseň je věnována autorkám blogu a poslední sloka je již vyřešena. Já mu za mě a carol děkuji, že jsi se přemohl a šel na ten ples po kterém neštěkl Doník (pes Carol). Btw. posíláme prvomájovou pusu :).
A nebuďte líný a pište do komentářů!

Not so good story

Píše se pátek z rána,
náhle v kalendáři objevila se rána,
že mám jet na ples,
po kterém by neštěkl pes.

Moc se mi tam nechtělo,
ale vše už bylo domluveno
a nač jsem se těšil nejvíce
bylo pivo – v skleničce.

Ano, ten zlatavý mok z Plzně,
zprvu tvářil se hrůzně,
pak zachutnal mi moc
a měl jsem dobrou noc.

Přátele potkával jsem
jak na běžícím pásu,
chtělo by to pro ně
celou basu.

Tak konec s pitím,
tento příběh je o něčem jiným.

Černá kamarádka tam také byla
a s dvěma dalšími mě seznámila.

Jedna hezčí než druhá
a tak překvapení se koná,
nakonec balil jsem je obě,
ale to jen údajně, a když – tak v hrobě.

Ples užil jsem si velice
a co mě těší nejvíce,
že mám nové kamarádky
a Kate i Carol jsou krásky.

Šest dní uteklo jako voda
a já na plese jsem znova,
tentokrát je parádní páč
tu potkávám krásky znenadání.

Zatímco ples běží,
já rozhoduji se stěží,
avšak jasná volba to je,
co si se mnou zatancuje.

Zkraťme to; to, že byl další ples,
po kterém by štěkl nejeden pes,
odcházím z něj s takovou vervou
a nejhorším citem ze všech – láskou…

Dál už je to známé,
my dva občas rande si dáme,
a to je asi všechno,
konec básně je - nedohledno.