O ovlivnitelném kuřátku

Byla jedna zoologická zahrada. Žilo v ní mnoho roztomilých zvířátek. Zvířátka byla rozdělena do několika pavilonů, podle toho, jak si rozuměla. V jednom pavilonu žila opička, která měla narozeniny. Ostatní zvířátka z jejího pavilonu to s ní chtěla jak se patří oslavit. Pečlivě všichni vymýšleli, jaký vyberou dárek. Kuřátko se rozhodlo, že dá opičce velikánské lízátko. Šlo s tím lízátkem po zoologické a potkalo lišku, které se to veliké lízátko hrozně líbilo a dostala na něj velikou chuť. Začala kuřátko prosit, jestli by si nemohla jen trošičku líznout. Kuřátko se nechalo lehce uprosit, lstivá liška věděla jak na něj. Tak tedy netrvalo dlouho a kuřátko dovolilo lišce, aby si lízla, říkalo si: "Lízátko je veliké, a stejně by ho opička nesnědla celé". Liška ovšem zavedla to kuřátko i s lízátkem do svého pavilonu, kde měla své kamarádky, které si také chtěly líznout a chtěla se s nimi podělit o tu sladkou pochoutku. Všichni kuřátko obletovali a prosili ho, jestli si můžou ještě líznout, zřejmě se cítilo dobře a líbilo se mu, že je tak oblíbené, zapomnělo na opičku a na to, že lízátko je vlastně narozeninový dárek. Celé ho rozdalo, lízátko se rozkouskovalo, takže za chvíly běhala po zoologické zahradě zvířátka s nalámaným lízátkem a chlubila se ostatním, jak je dobré.

Až pozdě kuřátku došlo, že teď vlastně pro opičku nemá žádný dárek a že to třeba opičce a ostatním kamarádům z jejího pavilonu může být líto, že si kuřátko opičky neváží. Tedy snad mu to došlo...