Čistota půl života

Na co doma normálně používáte pračku? Že by na praní? Jinak musím říct, že praní a věšení prádla je moje oblíbená domácí práce. No to je jedno.

Vraťme se ale raději k původní myšlence. Jistý francouz Romain Jarry přišel se skvělým nápadem. Co takhle vyprat svého domácího mazlíčka? Asi se nechal inspirovat šílenými komediemi, kde se pejsek náhodou ocitl v pračce, nebo je jeho domácí mazlíček až tak neposedný, že koupání je na hodiny.

Tuto službu ale můžete využít pouze ve městě Saint-Max (Francie). Celý proces trvá pár minut a zvíře je i vyfénováno.

Autor projektu říká, že pro zvíře to není žádné trápení a i šampón je vyroben tak, aby nedráždil oči. Kdybych tam mého hafana zavřela, tak by mi to asi nikdy neodpustil. Popravdě nesnášel i normální mytí, natož tohle.

Read more...

Prý: svoz je zajištěnej

Včera jsem byla fakt naštvaná! Na koho? Na Kutnou Horu!

Zkrátka a jednoduše jsem koupila lístky za cca 400 Kč, protože jsem chtěla udělat radost i svému přítelovi. Jednalo se o večerní prohlídku Kačiny. On však nemohl, protože se zatím ocitl v nemocnici. Tak jsem tedy nakonec požádala sestru, jestli by nejela.

To, že jsem skoro nestihli ani vlak tam, vytahovat raději nebudu. S velkým téměř půlhodinovým předstihem jsme čekali na místě svozu U Kata. Ale bylo to moc podezřelé, jelikož tam nikdo jiný nečekal. Nečekala jsem, že jich tam bude nějak moc, přece jenom většina raději pojede autem. Já měla jet taky a nic takového by mě netrápilo. Autobus nejen a nejel a mě bylo jasné, že ani nepojede.

Mezitím jsme okoukli i druhej vchod, ale tam taky nikdo. Jen jeden úchylnej dědek, co špatně slyšel a hrozně si chtěl povídat. Snažila jsem se udržet zdvořilostní rozhovor a rychle vypadnout, protože fakt vypadal úchylně. Jediný, co nám poradil, byl stop.

Ovšem než bychom někoho stopli, tak by to trvalo asi dost dlouho. A navíc ani nevím, kterým směrem ta Kačina přesně je :). Ještě ke všemu by mi rodiče nepoděkovali, kdyby se něco stalo. Takže ten byl definitivně vyloučen, takže jsme se tam fakt neměli jak dostat. Nebyl ani nikdo, kdo by nás tam hodil. Ovšem, když jeden je v Praze, druhej v nemocnici :).

Takže takhle mi propadli těžce sehnaný lístky a nic z toho. Akorát jsem ještě utrácela za zbytečný vlak.. Zase se mi utvrzuje, že KH nemám ráda stejně jako jejich některé obyvatele.

Žijte v míru.

Read more...

Maxík, můj chlupatý přítel :*

Stalo se to 13. srpna 09...

Když na to vzpomínám, tak tomu pořád nemůžu uvěřit. Bylo to tak rychlé, že to snad nemohla být ani pravda.

Tento článek chci věnovat svému pejskovi Maxíkovi, který mi přinášel radosti i starosti do života necelých sedm let. Co mě asi nejvíce mrzí je, že se nedožil ani svých sedmých narozenin, které měl mít 29. srpna, a že jsem při jeho posledních hodinách života nebyla. Ale s tím se dá máloco udělat, takový je koloběh života.

Začalo to takhle: Pozdě v noci se mu udělalo moc špatně, nemohl spát, skučkal a nemohl ani čůrat. Proto jsem rozhodla, že hned

ráno zkrátka půjde k zvěrolékaři. Ráno jsem ho našla namočeného čumákem v misce s pitím. To mě utvrdilo v tom, že to bude vážné. Ale tohle jsem opravdu netušila.

Na kliniku jsme ho museli nést v náručí, protože už neměl sílu chodit. Je to opravdu strašlivé vidět tak energického, veselého a hravého psa v takovém špatném stavu. Držela jsem ho za tlapku a doufala, že to nebude nic vážného.

Mladá zvěrolékařka ho prohlédla, druhá přinesla resuscitační vybavení. To mi už došlo, že je na tom fakt špatně a pomalu upadal do bezvědomí. Nebudu tady nic tajit. Rozbrečela jsem se jako malá holka, nešlo to zastavit a bylo mi to jedno.

Všechno se začalo kazit. Ničím mu nemohli pomoct. Krev mu nešla odebrat ani z krku, protože měl až tak nízký tlak. Cévkování se taky nepovedlo. Dali mu jenom nějaké léky proti bolesti a kapačky.

Diagnózu určil ultrazvuk. Měl močové kameny, ty ucpaly močovod, m

oč se nedostala ven a šla zpět do ledvin. To vyvolalo selhání ledvin.

Museli jsme se s ním rozloučit a nechat ho o samotě. Prý pokud není poškozeno určité procento ledvin, tak půjde na operaci. Prý je to celkem běžná smrt u psů. Jo, to je sice hezký, ale to mi ho nevrátí. Opravdu nechápu, proč na ty kameny jeho běžný doktor nepřišel. Na pravidelné prohlídky chodil. Jedno vím jistě, k tomuto Doktorovi už svého dalšího psa nikdy nedám.

V půl třetí zazvonil konečně můj mobil (měli jsme se totiž dozvědět výsledky testů kvůli té operaci). Řekla: "Výsledky testů nedopadly dobře, takže by Max operaci nepřežil. Ale to už není podstatné. Je mi to moc líto, ale právě předchvílí v půl třetí umřel." Tak to mě úplně zlomilo. "Né to není možný!" křičím na ni. Bylo to jako ve zlém snu. Už jsem ani neposlouchala, co říkala o zpopelňování.

Proč si člověk musí prožít takové věci, aby si uvědomil, co v kom má? Jeden den je vše při starým a pak bum a vše se pokazí a vy máte oči jenom pro pláč.

A nechci slyšet hloupé poznámky, že pes je míň než člověk.

Read more...

Kočkovar - luxus z konečníku

Jste skuteční milovníci kávy a bez ranního, odpoledního či večerního šálku nedáte ani ránu a už Vás nebaví ta stejná černá tekutina. Tak tato novinka ze světě kávy je právě pro vás.

Tento druh výroby kávy se řadí mezi nejdražší a nejexkluzivnější, co vůbec jsou. Postup je jednoduchý. K její výrobě stačí mít pár kávových zrnek a nejlíp cibetku africkou (to je nějaká africká kočkovitá šelma). Cibetka se nakrmí zrnkami a půl práce je hotovo. Teď přijde to nejnechutnější na celém procesu. Musíte počkat až z cibetky vyleze trus. Ten se posbírá, pobledlá zrnka se od něj oddělí, vysuší a vydezinfikují.

Tato luxusní káva nese jméno Kopi Luwak a její prodejní cena je kolem 12 000 korun. Je vyhledávána hlavně kvůli silnému aroma a výtečné chuti. Věřím, že za dvanáct litrů to chutná určitě dobře, jen si nesmíte tolik připouštět jak byla vyrobena.

Read more...

544 kilometrů jen za 225 korun

Jednoho slunečního dne jsme se s panem přítelem rozhodli, že pojedem vlakem do Prahy. Jenže nezůstalo do Prahy a chtěli jsme se více podívat do městečka Mariánské Lázně. Přecejenom Prahu už známe a nemá už moc čím překvapit (kromě obchodů).

Zvolení dopravy bylo jasné - vlakem. Kilásků je to tam hodně, takže jsme čekali i vysokou cenu. Paní ze přepážkou nám řekla, že jestli se vrátíme do půlnoci, tak nám nabídne slevu SONE+ a budeme to mít i se zpáteční jízdenkou o pětistovku levnější. Samo, že jsme tu slevu vzali, protože kdo by tam chtěl nechat tisícovku za vlak.

Tuto jízdenku využijí hlavně rodiny s dětmi, protože je pro maximálně pět lidí z toho dva můžou být dospělí. Děti můžou mít maximálně 15 let, osoby starší 15 let jsou považovány za dospělé. Můžete cestovat kam chcete tedy v rámci ČR, na jízdence to není napsáno. Jízdenka platí jeden den a vyprší v půlnoc dne zakoupení. Tato levnější platí jenom pro druhou třídu. Jestli chcete cestovat třeba pendolinem, Intercity či Eurocity a v podobných vlacích s vyšší kvalitou si musíte připlatit 450 Kč za osobu. S touto jízdenkou můžete cestovat jenom přes víkend, přes pracovní týden i kdyby byl svátek neplatí.

Zakoupit si jí můžete od 21. června do 22. září 2009.

Read more...

Doba ledová 3: Úsvit dinosaurů

Ani to moc netrvalo a už je tady nový díl Doby ledové. Myšlenka je to opravdu zajímavá, ale skutečnost na plátně už je jiná. Takže, co přináší Úsvit dinosaurů? Děti to nachvíli zabaví a ti odrostejší to už tak bavit nebude. Třetí díl už není tak zábavný a chytlavý jako ty předchozí, ale taky se nedá srovnávat s takovým Madagaskarem, který je úplně někde jinde. Možná je to nižším rozpočtem, ale i tak.

Doba ledová 3 má jednoduchou zápletku, a to že existuje druhý svět, kde žijí dinosauři. Na filmu se mi vcelku líbili scény s lenochodem Sidem, který se chtěl usadit a mít svou rodinu. Najde cizí vejce a za nějaký čas se mu vyhlíhnou malí dinosauříci. Avšak jejich máma ho unese a dobrodružství může začít.

Mimo jiné se může těšit na starého známého veveričáka a hon na žaludy. Jinak se tato veverka zamiluje do krásné a nebezpečné veverky, která mu krade žalud. Jsou to snad ty nejvtipnější a nejroztomilejší scény z filmu. Musím říct, že jim to tam moc sluší.

Jinak pro fanoušky mám dobrou zprávu, a to že je již potvrzeno pokračování DL 4 a má se odehrávat v současnosti.

Read more...

Hlídač č. 47 si ženu neuhlídal

Již tradičně jsem splnila svou povinnost, a to navštívit alespoň jednou za prázdniny letní kino. Bohužel výběr filmů nic moc, a tak padla volba na film "Hlídač č. 47".

A nebyla to špatná volba.

Film začíná tím, že hlavní hrdina Josef Douša (Karel Roden) a jeho žena Anička se stěhují do malého postaršího domečku u kolejí, kde pracuje Douša jako hlídač u Českých drah. Josefa pronásledujou vzpomínky z války a vyčítá si smrt sestry Aničky, kterou si měl brát. Bohužel se až tak moc zaobírá minulostí, že zapom

íná na svůj život a hlavně svou manželku.

Anička se cítí hodně osamělá a ve vztahu jí zkrátka něco chybí. Na scéně se objevuje mladík Ferda, který se o Aničku pokouší. Docela dlouho mu odolává, ale jednou to už zkrátka nevydrží. Je to vlastně i celkem pochopitelné v její situace. Z takových důvodů vzniká většina nevěr u žen, ale svého muže moc miluje. On jí určitě taky, ale až moc ho tíží trauma z války. Jak může řešit přítomnost a budoucnost, když nemá vyřešenou ani minulost?

Nakonec Douša ohluchne a to je pro něj další velká rána. Cítí se jak mrzák. Sluch se mu ale jednoho dne vrátí, ale rozhodne se neprozradit to nikomu. Myslí si, že takhle odhalí tajemství své ženy mnohem líp.

Nejvíce mě asi pobavila scéna, kde Douša chtěl získat invalidní důchod a musel na vyšetření. Je to opravdu chytrý člověk :).

Závěr filmu byl hodně smutný, ale nakonec Ferda dostal, co si zasloužil.

Tento český film s tragickým koncem určitě doporučuju. Není to jen o tom, že koukáte a posloucháte, ale taky musíte zapojit mozek, abyste ho pochopili.

Read more...

Raději kopu za tým, než sama

Dnes mě oslovila moje sestra a řekla mi: "Byla jsem na tvém blogu, máš ho hodně hezký, píšeš zajímavé články, ale nechápu proč publikuješ jenom ty." A ještě mě trošku ve vtipu seřvala, že jí v jednom článku pomlouvám :).

Docela mě to nejdřív zarazilo, ale nakonec mě napadlo, že by z toho mohl být i článek :).

V poslední době často slýchávám, že málo publikuju. Jenže, když psalo na tento blog víc lidí, tak jsem nemusela psát tak často a zkrátka táhla mě i ex-spoluautorka blogu. Ale teď, když píšu sama, tak se taky rozhoduju sama a už na něj nemám tolik času jako dříve. Přesto chci pokračovat v tomto blogu, protože by mi bylo líto se na něj po více než roce vykašlat. A přeci jenom, když se vás někdo ptá na vaše zájmy, máte co říct (A ne říct jenom, že chodím s klukem). A člověka taky potěší, když vidí, že mu na blog někdo chodí a čte si to. Ještě lepší je, když napíše komentář.

Ono je docela těžké publikovat článek každý den. Kdo nezkusí, neví. Brala bych nějakou výpomoc, ale jen málokdo to po pár článcích nevzdá.

Proč už tady nikdo kromě mě nepublikuje je snad jasný. Zájmy se mění, není čas (nevím, kdo tady nemá čas;výmluvy ach ano), kamarádka je míň než kluk (spíš nic), lenost a pohodlnost... a mnoho dalších.

P.S.: Není to nic osobního.

Read more...

LIberecký Harry Potter a Princ dvojí krve; minirecenze

Během dovolené jsem stihla navštívit i Liberecké kino, kde jsem měla možnost se kouknout na nový dlouho očekávaný díl Harryho Pottera.

Kino se mi zalíbilo hlavně díky dvojsedačkám :). Otravovalo mě to, že mě otravovalo nějaké dítě, že jí sedím na sedačce, kde minule seděla. No jo, sedat si musí tam, na co má lístek. Opravdu se mi to jenom zdá, nebo jsou ti děti nějak drzejší a drzejší. Já jsem si jako malá v životě nedovolila nic zlého říct člověku dvakrát většímu. Měla jsem z té výšky zkrátka hroznej respekt.

No nic, nechci tady kritizovat výchovu spratků, ale recenzovat.

Takže můžeme začít.. Film byl plný povedených efektů, vyskytuje se v něm slíbená romantika a má zase o něco temnější atmosféru (i když Voldemort se v něm vůbec nepřichomýtl, ale Smrtijedů si užijete).

Herci se téměř vůbec nemění, ale na scénu se dostává velmi důležitá postava, a to profesor Křiklan.

Celý děj filmu je vlastně hlavně o tom, že Brumbál ukazuje Harrymu nejdůležitější vzpomínky různých lidí na Voldemorta. To vede k rozluštění jeho tajemství a následně jak ho zabít.

Navíc aby toho nebylo málo, tak hlavní představitelé už trochu zestárli a začínají řešit milostné vztahy. Také hlavní představitelé poznávají moc žárlivosti, hlavně Hermiona a Ron (Lonánek).

Harry se zase pomalu a jistě zakoukává konečně do Ginny. Naopak jeho vztah k Dracovi hodně ochladá a při jednom souboji ho nepěkně zraní.

Zkritizovala bych ale jeden nedostatek a to, že většina studentů v Bradavicích už nenosí uniformy. Jsou totiž oblečeni v "mudlovském" oblečení.

Film se mi moc líbí, i když nejede přesně podle knihy

a spousta scén se musela vypustit. Trochu mi chyběl závěrečný boj v Bradavicích. Další věc

co mi vadila byla desetiminutová přestávka, ale to je asi už spíš věc kina. Do kina se přece nechodí na přestávky! Ale dá se to pochopit u filmu, co trvá 2,5 hodiny.

Že se Potter líbí ukazuje i prodejnost.

Poslední díl H.P. a relikvie smrti má prý být rozdělen do dvou filmů (listopad 2010 a květen 2011). Tomu se říká dobrý marketingový tah :).

Read more...

Bílá bělejší, Antarktida špinavější

Dnes se mi rozpadly ideály o tom, že Antarktida není znečištěná a člověkem téměř nedoknutá.

Kdysi v roce 1959 byla podepsána mezinárodní smlouva. Podle ní měla Antarktida sloužit všem na zemi a jenom k mírovým účelům. K této smlouvě byl přidán později Madridský protokol, v němž se všechny státy zavázaly, že jí budou i chránit.

Bohužel díky různým vědeckým expedicím je v Antarktidě čím dál tím více odpadků. Jako největší katastrofa je vnímán únik nafty z roku 1999. Ta pronikla do různých jezer a oceánu.

Odvoz odpadků z technicky nepřístupných oblastí je hodně technicky a finančně náročné. Další velkou komplikací je led, v němž je odpad většinou uvězněn. Když nastane tání, tak voda odnese zase škodlivé látky do jezer a moří, oceánů.

Je to začarovaný kruh a další příběh jak si lidé pozdě uvědomí, že něco zkazili.

Read more...

Čáslav jako obchodní velmoc

Připravili jsme si pro Vás práci na téma obchodní síť Čáslavi. Nejdříve bychom rády představily hlavní body naší prezentace. Za prvé seznámení s tématem, za druhé historie před příchodem supermarketů, za třetí rozvrstvení obchodů, za čtvrté situace drobných živnostníků a za páté otázka TESCA a anketa.

Toto téma jsme si vybraly proto, že obchody jsou součástí našeho každodenního života. Trh se nepřetržitě rozrůstá a ten kdo je schopen neustále rozšiřovat nabídku, je schopen zajistit si zákazníky a tím pádem i ziskovost. Obchody, nákupní centra a široký sortiment zboží jsou pro nás již samozřejmostí a standardem než v dobách minulých.V dnešní době již neplatí heslo: „Náš zákazník – náš pán.“. Dnes je zákazník náročný diktátor.



Ale jak to bylo dříve?

Dříve se Čáslav obešla s málo obchody, které tu byly. Bylo zde zastoupeno vše od Samoobsluhy (hovorově u žebračky) až po zlatnictví či oděvy. V tehdejší byl každý druh obchodu zastoupen i jedním obchodem, takže to znamenalo, že nebyla konkurence.

Byla potřeba, a proto jsme se v roce 1995 mohli těšit na první supermarket v Čáslavi Plus. Lidé ho přijali a konkurence je zdravá, a tak se tady záhy vybudoval Penny a poté Lidl.

Výstavba Lidlu byla pro Čáslav hodně přínosná, protože právě tato společnost může za modernizaci autobusového nádraží, které bylo větší než potřebovalo a hodně zastaralé. Každopádně městu to přišlo vhod, protože stejně plánovalo přestavbu.


Rozvrstvení obchodů

Většina velkých obchodů se nachází podél hlavní silnice, jde hlavně o Penny Market, Billu a Lidl . Další velká skupina, tentokrát menších obchodů, se nachází na náměstí a pěší zoně, jde hlavně o obchody, které potřebujeme každodenně, tedy drogerie a obchody s potravinami. Dále se v těchto místech nachází sortiment všeho druhu, např. elektronika, lékárna, rychlá občerstvení, papírnictví, hračkářství, bytové doplňky, domácí potřeby, optika, obchody s oblečením.

Při zjišťování názorů mezi čáslavskými obchodníky jsme zjistili, že problémy nevidí až tak moc ve výstavbě TESCA, nýbrž ve stále narůstajícím počtem vietnamských obchodníků. Vždyť jenom kolem náměstí a pěší zóny jsme napočítali kolem 10 obchodů.

Cituji: „ TESCO mi ani tak nevadí, tak jako někteří vietnamští obchodníci, kteří zabírají místo na náměstí a berou nám zákazníky.“

Veškerá obchodní činnost je čím dál více orientována na centrum až k nemocnici. Tím pádem se velká část dění čím dál více orientuje spíše na část města, kde budou vznikat nové byty nebo novostavby. Jedná se hlavně o kasárny Prokopa Holého. Tyto snahy o zvelebení našeho města jsou sice hezké, ale přijde nám, že se hodně zapomíná na vylepšování části Budín a Nové město, kde se nachází např. firma Zenit s. r. o.




Jaká je situace menších živnostníků?
Kdo bude komu konkurovat?

V Čáslavi se nachází zhruba přes 110 prodejen a to jen v centru a jeho okolí. I tak je to na necelých desetitisíc obyvatel poměrně dost. Máme tady momentálně tři supermarkety a zatím všichni menší živnostníci zřejmě prosperují. Aby tyto obchody mohly žít, tak přeci do nich chodit lidi nakupovat.
Z naší ankety vyplynulo , tedy z grafu na plátně, že lidé stejně využívají všech forem nakupování: velkoobchody, maloobchody i nákupy přes internet. Je celkem naivní si myslet, že příchod nového obchodního centra by znamenal pro všechny maloobchodní prodejce krach.


Cituji týdeník Ekonom: „ Město Čáslav se v průzkumu tohoto týdeníku umístnilo na 7. místě z 26 měst Středočeského kraje v ukazatelích podnikatelského prostřední, kvality lokality, pracovního trhu, kvality veřejné zprávy, cenových podmínek a průzkumu mezi podnikateli.“ Jen pro srovnání: Kutná Hora spolu s Kolínem skončila dvanáctá, na prvním místě byl Benešov, dále Příbram poté Lysá nad Labem.



TESCO

Na počátku myšlenky o stavbě TESCA až dodnes se setkáváme s velmi smíšenými názory. Někteří lidé výstavbu TESCA zásadně odsuzují, jiní jsou zase pro.
TESCO neoslovilo jenom město Čáslav, ale zajímalo se i o jiné soukromé pozemky. Z finančního hlediska se prosazení TESCA města rozhodně vyplatí. Především město zvýší svůj finanční rozpočet a můžeme tak doufat v pokračujícím rozvoji našeho města. Navíc TESCO přislíbilo městu, že vybuduje parkoviště s dostatečně velkou kapacitou, která by měla být využívána i pacienty nemocnice. Tímto způsobem ušetří město přes dva miliony korun, které by se stejně muselo vybudovat.
Takže se to ve výsledku vyplatí oběma obchodním partnerům.
Otázka je, proč si nás vlastně společnost TESCO STORES Česká republika, akciová společnost.
Tato společnost si nechala vyhotovit průzkum podle něhož zjistila, že Čáslavané často nakupují v prodejnách Kolín a Pardubice. Z toho vyplývá, že by tady TESCO rozhodně neinvestovalo, kdyby se jim to nevyplatilo, ačkoli tady neprodali ani housku.
Ovšem potřebujeme tu další obchody? V rámci naší ankety jsme provedli průzkum, toho co našim občanům tady vlastně chybí. Jsou to hlavně speciální obchody s oblečením jako EMO shop, Gothic shop nebo metal shop a lidem zde chybí především obchody se značkovým oblečením. Dále je to třeba obchod jako Topgan - školní tašky, nebo DM drogerie. Také se našel člověk kterému tady chybí Sexshop. Taky hodně lidí zde postrádá i kutilské obchody nebo obchod s rybími specialitami.


TESCO-anketa

Provedli jsme vlastní průzkum (graf č. 2), kterého se zúčastnilo 45 respondentů všech věkových kategorií, obou pohlaví, různých zájmů a různého finančního příjmu.

K našemu překvapení zde většina lidé TESCO chce, což je 53 %, a ne vyslovilo jenom 11 % lidí.
Na serveru www.caslavsko.net také jednoznačně vyhrává možnost, že TESCO zkrátka chceme.

Zdroje:
www.caslavsko.net
www.muecaslav.cz
www.kutnohorsky.denik.cz
www.ekonom.cz
Čáslavské noviny, ročník 2007 a 2008

Read more...

Jak udělat maturitu

Před měsícem jsem dělal maturitu. Skončil mi čtvrtý ročník SPŠ Kutné Hory, pak následoval takzvaný svatý týden a týden maturitní. Poslední týden školní docházky byl velmi volný, do školy nás chodilo strašně málo, většina lidí se už učila na maturu. Nebo si jen udělali delší prázdniny. Po vysvědčení následoval svatý týden. Neumíte si představit ten stres který vás pronásleduje v každém okamžiku a nelze mu uniknout. Pravda, lze, ale jen trošku (třeba trávením času s přítelkyní). Zjistil jsem, jak mi svaťák ubíhal, že mám strašně málo času naučit se všechno. To nelze. Budou vám to říkat celé čtyři roky at nic nenechávate na svaťák, ale stejně všichni to udělají a pak jsou v depresi, že to nestíhají. Dopadl jsem podobně, musím přiznat. Abych se naučil jeden předmět dokonale, potřebuji na to týden. Jenže já na týden měl předměty čtyři. Myslím, že je velmi důležité si udělat rozvrh co se který den budete učit. Sám jsem ho měl a snažil sem se ho dodržovat. Týden uběhl jako voda a já zjistil, že umím perfektně jeden předmět, další na půlku, další na čtvrtku a ten poslední jsem neviděl vůbec. Velmi špatně se mi v předmaturitní večer usínalo, téměř jsem nespal a začala mě bolet hlava (která trvala ještě dva dny po maturitě). No a než sem se nadál, byl jsem vzbuzen a oblečen v kvádru postaven do třídy na zahájení maturitních zkoušek. Doporučení: v přípravné místnosti pomlouvejte učitele, hrajte hry na notebooku a opakujte učivo (říká se, že by se nemělo, ale mě to fakt pomohlo). Velmi těžko se to splňuje, ale je dobré zachovat chladnou hlavu. No a pak už jen štěstí na otázky. Mohu říct, že si lze vybrat otázku pokud máte kovové mince a na nich vyražená čísla. Ale když štěstí nepřeje tak je to stejně jedno. Já si vybral otázku téměř jakou jsem chtěl u každého předmětu a tím pádem výsledek, že maturita byla úspěšná a bez čtyřky, není náhodný. No možná trochu je, z elektroniky :-D.
Mějte se, mikeš

Read more...

První prázdninové dny jsou tady

Byla jsem od jedné osoby informovaná, že prý nepublikuju. Tímto článkem bych se chtěla omluvit všem osobám, kteří tento blog pořád čtou. Hodně mě to těší a budu se snažit zase publikovat.

Dnes bych chtěla pár písmenek věnovat prázdninám.

Tak dlouho jsem se těšila, na ten čas volna... prázdniny. První týden utekl jak voda a mě připadá, že jsem ještě pořádně nic neudělala. Práci jako hodně dalších lidí nemám, takže svoje volné chvíle trávím u počítače. Navíc počasí nám opravdu nepřeje. Buď je nepříjemně dusno, nebo zase leje jak z konve.

Užívejte si prázdnin, protože za dva měsíce začne zase škola a náš volný čas se rozplyne jak mlha.

Pijte s mírou! A letní lásky taky :).

Read more...

Redaktorky chtějí plastickou společnost

Každé mladé dívce i klukovi se vštěpuje do hlavy, že vzhled není až tak důležitý. Bohužel zřejmě nic není tak jak si většina lidí myslí.
V jednom nejmenovaném časopisu pro dívky byl uveřejněn článek, ve kterém hlavní hrdinka zkoušla ochotu druhých lidí. V prvním případě byla oblečená v tuctovém "barbie" oblečení. Po druhé to zkoušela ve stejných situacích v nenápadném oblečení, ačkoli i tak vypadala hodně dobře jen nevýrazně. Musím poznamenat, že takto se obléká většina holek.
Prošla si různými situacemi. Například, když se zeptala jednoho kluka kolik je hodin, tak mnohem ochotněji odpovídal té která byla na pohled výraznější. Další postarší pán byl taky mnohem více "hrr" do radění, kde vystilingovaná holčina najde cíl své cesty apod....
Pod celým článkem se nacházelo zamyšlení, asi na pět řádků, že krása určitě není vše a v žádném případě neznamená úspěch. Přijde mi, že si tento časopis hodně protiřečí.
Když v celém článku zdůrazňují, že zmalovaná nepřirozená krása je v tomto světě hodně důležitá a na přirozenost se nesáží. Je asi velkou pravdou, že hodně klukům se opravdu více líbí spíše ty holky, které zná každý a jsou přehnaně sebevědomé. Bohužel to časem omrzí..

Read more...

Shopaholismus vs. radost z nakupování

Závislí můžeme být v dnešní době snad na všem. Někdo má rád čokoládu, jiný peníze, třetí nemůže být den bez sexu. Závislosti jsou opravdu různé, stejně jako lidé, a tak není divu, že vzniklo oficiální pojmenování pro závislost na nakupování. Trochu pozdě, ne?
Láska k nakupování se vždy tak trochu považovala za vášeň většiny žen. Dnes už tento mýtus opravdu neplatí díky velkým změnám v naší společnosti. Tím pádem každý z nás nakupuje, jenom někteří z nás méně často, ale přesto je nakupování součástí našich životů. Bereme jej jako něco normálního, a proto si často ani neuvědomíme, že se tato nevinná zábava zvrtla v závislost, která se musí léčit.
Tím pádem svět přišlo další nové slovo shopaholismus, což není nic jiného než závislost po nakupování různorodých věcí. Shopaholika uspokojuje, když může vlastnit různé zboží. Tento člověk dokonce rád nakupuje i potraviny a další věci každodenního života. Často nakoupené věci ani nevyužije.
Jenže hranice mezi závislostí a normální radostí z nakupování je tenká.
Začneme tedy hezky od začátku. Jsou dva druhy lidí. Ti, co šetří každou korunu a chovají se jakoby měli žít na planetě Zemi dalších sto let. Neříkám, že je to nesplnitelný sen. Pak je druhá skupina lidí, kteří zase naopak utrácejí, jako kdyby měli hned zítra umřít. Osobně patřím spíš do té druhé skupiny. Opravdu ráda nakupuji a to hlavně oblečení a kosmetiku. Ptám se, proč mám v kosmetickém kufříku dvacet druhů očních stínů…? Je to snad nějaký projev mé závislosti na nakupování? Já si to tedy o sobě nemyslím, ale spíše mě láká vyzkoušet nějaký nový přípravek, či nějaký zaručený krém z reklamy. Kdo by nechtěl být krásnější a mladší, že jo!
To, že jste propadli této drahé závislosti poznáte brzo podle stavu vašeho konta či peněženky. Pokud totiž někdo z rodiny, či kruhu přátel tuto osobu neupozorní na její závislost a dotyčný/á odmítne léčbu, může se lehce stát, že svojí zálibou zničí sebe i celou svoji rodinu. Pravděpodobně skončí ve velkých dluzích a často vše končí exekucí. Shopaholik se uvědomuje, vše co se kolem něj děje, ale nemůže svojí nutkavou touho po nakupování ovládnout.
Podle Elizabeth Edwards a jejího výzkumu, shopaholismem trpí ženy i muži, většinou jsou to uzavřené osoby, které jsou náchylnější k depresím. Mohlo by se zdát, že touto závislostí trpí jenom movitější lidé, ale opak je pravdou. I ti co jsou chudí poznávají, co je tato závislost zač. Ve výsledku jsou na tom ale mnohem hůř než ti movitější, protože do dluhů i z dluhů se dostávají velice těžce.

Read more...