Pod střechou světa

Za velkou čtenářku se opravdu nepovažuji, většinou čtu jen to, co je nutné a opravdu se musím přemáhat (no... kdo z vás přečetl např, Labyrint světa...???). Přesto se sem tam najde nějaký ten titul, který mě zaujme a čtu ho docela s chutí. Minulé léto jsem se dostala ke knížce Sedm let v Tibetu. Název vám určitě připomene stejnojmenný film s Bredem Pittem v hlavní roli. Ok. Bred je sice dobrej, ale celkový film obsáhne jen minimum z toho, co co celý příběh skrývá. Děj mě opravdu upoutal - chvílemi jsem nemohla uvěřit, že se něco takového mohlo stát. Hlavní hrdina překonal Himaláje a dostal se do "Zakázaného města" - Lhasy, kam se před ním dostalo jen minimum Evropanů. Získal si u tamních obyvatel důvěru a velice se s nimi spřátelil. Vypráví o úžasné historii, tradicích, náboženství. Je o Tibetu, o takovém, jaký byl než do něj v roce 1950 vtrhla čínská vojska a obsadila ho. Právě touto událostí končí celá kniha. Dalajláma musí opustit zem. Obléhání Tibetu trvá bohužel dodnes. Je to opravdu hrozné. Během chvíle Číňané Tibeťanům zničili tradice a kulturu. Přitom Tibeťanům nic nechybělo. Oni nepotřebují moderní přístroje - dokáží bez toho žít, a dokázali by bez toho žít rozhodně šťastněji! Právě při čtení téhle knížky jsem si uvědomila, co se vlastně v Tibetu děje, a jak hrozné to pro tamní obyvatele musí být. V poslední době se spekulovalo i o tom, zda právě kvůli obléhání Tibetu přerušit olympijské hry. Nemyslím si, že by tenhle zákaz něco vyřešil. Historie se nedá vzít zpět a Tibet už nikdy nebude tím, co byl.