Jak jsme pobývaly na vesnici

Jednoho ošklivého dne mi Carol nabídla, že bych přijet na tejden k ní na "chatu". Nápad to byl vskutku skvostný. Sice jsme celý týden náš blog trošičku zanedbávali, ale za to mám aspoň o čem psát :).
A teď by to chtělo nějaké to shrnutí, co jsme vlastně prováděli a čemu jsme se přiučili. Čemu se nejvíce divím je to, že jsme se za celý pobyt nepřiotrávili specialitami, které jsme ukuchtily. Dovoluju si říct, že jsme expertky přes smažení. Prošli jsme dokonce místní džunglí (ano za to může C) a už tam nikdy nechci, ale přesto se to dalo s mírným křikem (za to můžou pavouci a klíšťata .. uaaááá).
Příroda je nevyzpytatelná, ale Don ještě víc. Musím říct, že ten pes je absolutně na hlavu a hrozně škrábe, slintá a všechno. Když jsme neječely a nejedly, tak jsme dělaly různé experimenty s vlasy, no změna musí být, ale že bych chtěla mít půlku hlavy červenou, nebo fialovou to se nedá říct. Když už jsme opravdu nevěděli, co dělat tak jsme buď koukali na extra televizi, jejíž uhlopříčka by se dala změřit i na půlce pravítka (jak říká Vanek), nebo hráli traktory, zavařovali okurky, dělali marmeládu (a všechno okolo bylo upatlaný, nejvíc Kája), poslouchali to stejné dokola (tž bud jedna druhou, popřípadě naší milou návštěvu, nebo stále stejný céda), apod.
Závěr: pobyt na dáče byl určitě zajímavý, zábavný (no dobře místy ani ne) a hlavně bolestivý (ptž Don -pes- škrábe, kouše a skáče + přidejte naší šikovnost)