Rubikova koule

Hlásí se Mikeš, který po delší době se rozhodl vytvořit básničku a zveřejnit ji. Komentáře, ať už záporné nebo kladné prosím napište. Děkuji
Záhada, kam se ztrácí všechny ponožky z pračky, ještě nebyla vyřešena, ale je tady zajímavá služba např. pro partnera, kterému se ponožky neustále ztrácejí.
Jedná se o předplacení párů ponožek na tomto webu.
Takové ponožky do schránky se můžou stát velmi originálním dárkem ;). Stačí, když si vyberete z jakého materiálu mají ponožky být a jejich velikost, pravidelný interval dodání ponožtiček.
A odteď si může pračka žrát ponožky dál!
Na zmrzlině si podle pověstí pochutnávali už staří Řekové, kteří ingredience k výrobě získávaly z vrcholku Olympu od bohů, ale kolébkou zmrzliny je bezpochyby Itálie a odtud se šířila dál do celé Evropy.
První zmrzlinová kavárna byla otevřena v Paříži v 17. století a první stroj na její výrobu byl vytvořen o sto let později.
První kornout na zmrzlinu byl oproti zmrzlině patentován až v roce 1930. Holt museli si počkat :D.
Tuto pochoutku si oblíbili lidé po celém světě i jáá, ale hádejte kde se stala zmrzka téměř lidovou pochoutkou? Ano, samozřejmě Amerika. Průměrný američan sní za rok 22 litrů zmrzky. V Evropě vedou Švédové s 15 litry.
Hodilo by se to spíš do udělovaných Darwinových cen za nejhloupější smrt, ovšem v tomhle případě chlapík měl štěstí v neštěstí a svou smrt přežil. A jak že se vlastně chtěl zabít? No, kuriózně, jinak bych o tom nepsal. Šel do obchodu, kde si vybral svou rakev. Pak řekl personálu, ať chvíli počkají, že si něco musí napsat. Ano, šel psát své parte. Po chvilce ho měl napsané, tak skočil do rakve, vytáhl svou pistoli a střelil se zespodu do brady. Většinu lidí by to zabilo, jenže ten chlapík se střelil tak šikovně, že mu kulka prošla nosem ven z těla a tudíž minula mozek. A jako třešničku na dortu mu firma, která prodává rakve, nabídla peníze za rakev zpět. On se však urazil a řekl, že si rakev ponechá (asi na příště, přeju hodně úspěchů). Tak tady vidíte, kam až vedou osobní problémy.
Mikeš…
Read more...Po dlouhé době přicházíme s dalším článkem, protože Kája zřejmě stávkuje! Já sice také, protože jsem zaneprázdněná brigádou, ale co bych pro tento blog neudělala.
Takže asi vám napíšu něco málo o plese v paláci Žofín, který se určitě vymyká klasickým plesům na kterých jsem letos byla.
Žofín je v Praze ( a tam je blaze) , takže proto nás pak řidič vyhodil někde u Clubu PRDEL. Nojo poraďte si sami. Takže mi nezbylo nic jiného než ujít nějaký ten kiláček na mých vysokých jehlových botkách. Ani nepíšu o tom, jak mi byla zima na nohy :).
Co o to. Žofín je moc hezký a prostorný. Maturanti měli klasicky moc hezký nástup. Ošerpováni byli do barev světle zelené, bílé a červené. Šerpy musím opravdu pochválit!
Další zrádný moment nastal, když jste dostali opravdu velkou žízeň. Jo, za tuto slabost se opravdu hodně platí, ale to nevadí.
Moc se mi líbilo, že každý si našel svůj hudební styl. V přízemí měli všichni příležitost zaskákat si do rytmů skáčka. V první patře se zase odehrával "klasický ples". Tam jste také našli většinu lidiček. V "podzemí" jste se naopak mohli zavlnit do disco-rytmů.
Docela mě mrzelo, že jsem musela ples opustit už o půlnoci, abych stihla autobus, jinak by to byl docela průser.
Hodnotím určitě kladně.
Toto není článek o dívkách, které možná tak někdo nazývá (zejména jsem to slyšel některé naštvané slečny na sebe pokřikovat – my muži nejsme žádní svatoušci, ale o tom až jindy), ale o skutečných kravách, které nosí kravské podprsenky. Vypadají o dost jinak a také jsou o dost větší. Konkrétně se to děje v sibiřské vesnici Ojmjakon všem kravám. Teplota se tam někdy blíží i mínus šedesáti stupňům a kravám mrznou struky. Tak někdo chytrý vymyslel podprsenky pro krávy. Podprsenky mají různé barvy a údajně se kravám líbí :-).
Kdy se to objeví u nás? ;-)
Lhát je snadné, ale někdy se lži nevyplácí. Ano, přesně o tom a o ničem jiném je film Superlhář.
Tento snímek je Samu Leonardovi, kterému je sedmnáct a nastoupí do nové školy. Samozřejmě, že chce aby ho spolužáci brali, ale to jaksi nepřichází. Od svého výchovného poradce ale dostane radu k nezaplacení - Prostě si vymýšlej! A neber drogy! A tady začíná zápletka.
Pes který je zatíženej na domácí úkoly, nadržená profesorka, rozehrávač v basketu jenž nikdy nemine cíl, jezdit v porše, mít čtyřiceti centimetrový úd... všechny lži se stávají skutečností.
Hlavní hrdina je klasicky trouba a chce to co nemá. Ve škole se seznámí s jeho budoucí kamarádkou Annie, ale jako každý puberťák zkrátka kouká po těch hezkých a hloupých, proto chce sbalit místní krásku (o té kráse bych ale mohla polemizovat). Zkrátka klasicky ohraný děj, ale je to docela oddechový film, který určitě zabaví.
Rozhodla jsem se, že zde jako Katka i já konečně uveřejním svoji seminární práci na zeměpis za minulé pololetí:
První televizní vysílání vůbec se uskutečnilo již 1. 5. 1953. První studio mělo název Československý rozhlas - Televizní studio Praha. Nacházelo se v objektu Měšťanské besedy, kde zároveň bydlelo 27 nájemníků. Vybaveno bylo hodně stroze tj. jeden filomový snímač 35 mm a dvě kamery.
První televize u nás byla Tesla 4001 s uhlopříčkou 23 cm (ano to je to prapodivné na obrázku).
Zpravodajský pořad, který se nejdéle udržel na obrazovce jsou Televizní noviny Československé televize, která jej nepřetržitě vysílala od ledna 1958 do dubna 1990. Potom se z toho stal Deník ČST a pak Události.
Sportovní magazín Branky, body, vteřiny se v televizi objevil již 1956 a jeho znělka z roku 1959 je nejledéle vysílanou znělkou v dějinách.
Nejdéle vysílaným pohádkovým pořadem je Večerníček, kterého bylo od roku 1965 přes 15 tisíc dílů. Dosud nezměněnou znělku namluvil Michal Citavý.
O tom je přesvědčena jedna Číňanka, které je nyní 107 let a dospěla k názoru, že už by bylo na čase tento důležitý krok ve svém životě učinit. Až teď se prý cítí být dost stará a vyspělá na to, aby manžela zvládla. To si vzpomněla tedy opravdu brzo ale tak proč ne že? Ale vlastně se jí ani nedivím, když jí šli špatným příkladem její strýcové, kteří se ke svým ženám chovali brutálně, proto se tehdy rozhodla, že se radši nevdá. Ale teď je už prý doba jiná a ženy mají více práv. Tak tedy hodně štěstí a to i úředníkům, kteří jí prý budou s hledáním toho pravého pomáhat.
Nickelback po delší pauze vydali minulý rok album Dark Horse. Osobně jsem se na album velmi těšil, jelikož předchozí jsem poslouchal dobré tři roky a stále se mi to líbilo a líbí. Nové album mě trochu zklamalo, ale typické znaky Nickelback zůstali zachovány. Je hodně podobné předchozímu albu, ale jak jsem řekl, přijde mi o něco horší. Avšak to neznamená, že má špatné songy, sám jsem si jich několik oblíbil. Hned první, Something In Your Mouth, je rázná, úderná, avšak nelíbí se mi název (Něco ve tvé puse). Další song, Burn It To The Ground, je dle mě daleko lepší, zejména se mi líbí refrén – takový bojový pokřik je tam slyšet. Další je první singl z alba, Gotta Be Somebody. K té asi není potřeba se vyjadřovat, tu všichni znáte. I’d Come For You jest vyznání nějaké dívce. Mooc pěkné. Další songy jsou opravdu typické Nickelbackovské, Next Go Round a Just To Get High ukazují proč tohle album je opravdu dobré. Never Gonna Be Alone je taková uspávánka. Skoro jsem usnul :-D. Shakin‘ Hands je další, která je podobná té první, dokonce se dají i splést. Trošku vybočuje z řady sex, tedy S.E.X. . To je opravdu pěkná píseň, je trochu jiná než ostatní a to se cení. Líbí se mi. A pokud dnešek byl tvým posledním dnem, tak si pust desátou písničku a pobreč si. Ano, opravdu. Na závěr taková veselá This Afternoon, dává perfektní rozlučující pocit s albem. Celkem 8/10.
Mikeeeš.
Read more...Co tě nezabije, to tě posilní. A když už tě to náhodou zabije, tak ti to bude jedno.
© Blogger templates The Professional Template by Ourblogtemplates.com 2008
Back to TOP