Zabití utopením

Nedávno jste si jistě přečetli článek o klávesnicích redaktorek a jejich nevalném stavu.
Abyste věděli svojí klávesnici mám opravdu ráda a nechápu za co se mi mstí. (Au teď jsem se řízla.) Dobře jsem se o ní starala, je to součást mého každodenního života. KLÁVESNICE MOJE, ODPUSŤ MI!
Tak tedy abyste pochopili, tak jsem ji polila džusem - pomerančovým. V návalu nějaké zákeřné zimní deprese jsem jí v takto ubohém stavu nechala. Ráno mi můj táta řekl, že nefungují písmenka P a O, dobře řekla jsem si, příčinu zjistím. Když jsem ale viděla jak mezi písmenkama plave něco žlutého bylo mi to jasné! Já jí zabila!!!! V zoufalé snaze jí zachránit mi ale přestala fungovat celá pravá půlka klávesnice, což mě neskutečně zahrmoutilo.
Ale má to své výhody a to, že dostanu zcela novou neposkvrněnou klávesku. A tak se i stalo, není to sice nic pro drsné muže, ale mě se zkrátka líbí. Slibuju, že nad ní nebudu pít ani jíst!