Každé mladé dívce i klukovi se vštěpuje do hlavy, že vzhled není až tak důležitý. Bohužel zřejmě nic není tak jak si většina lidí myslí. V jednom nejmenovaném časopisu pro dívky byl uveřejněn článek, ve kterém hlavní hrdinka zkoušla ochotu druhých lidí. V prvním případě byla oblečená v tuctovém "barbie" oblečení. Po druhé to zkoušela ve stejných situacích v nenápadném oblečení, ačkoli i tak vypadala hodně dobře jen nevýrazně. Musím poznamenat, že takto se obléká většina holek. Prošla si různými situacemi. Například, když se zeptala jednoho kluka kolik je hodin, tak mnohem ochotněji odpovídal té která byla na pohled výraznější. Další postarší pán byl taky mnohem více "hrr" do radění, kde vystilingovaná holčina najde cíl své cesty apod.... Pod celým článkem se nacházelo zamyšlení, asi na pět řádků, že krása určitě není vše a v žádném případě neznamená úspěch. Přijde mi, že si tento časopis hodně protiřečí. Když v celém článku zdůrazňují, že zmalovaná nepřirozená krása je v tomto světě hodně důležitá a na přirozenost se nesáží. Je asi velkou pravdou, že hodně klukům se opravdu více líbí spíše ty holky, které zná každý a jsou přehnaně sebevědomé. Bohužel to časem omrzí..
Závislí můžeme být v dnešní době snad na všem. Někdo má rád čokoládu, jiný peníze, třetí nemůže být den bez sexu. Závislosti jsou opravdu různé, stejně jako lidé, a tak není divu, že vzniklo oficiální pojmenování pro závislost na nakupování. Trochu pozdě, ne? Láska k nakupování se vždy tak trochu považovala za vášeň většiny žen. Dnes už tento mýtus opravdu neplatí díky velkým změnám v naší společnosti. Tím pádem každý z nás nakupuje, jenom někteří z nás méně často, ale přesto je nakupování součástí našich životů. Bereme jej jako něco normálního, a proto si často ani neuvědomíme, že se tato nevinná zábava zvrtla v závislost, která se musí léčit. Tím pádem svět přišlo další nové slovo shopaholismus, což není nic jiného než závislost po nakupování různorodých věcí. Shopaholika uspokojuje, když může vlastnit různé zboží. Tento člověk dokonce rád nakupuje i potraviny a další věci každodenního života. Často nakoupené věci ani nevyužije. Jenže hranice mezi závislostí a normální radostí z nakupování je tenká. Začneme tedy hezky od začátku. Jsou dva druhy lidí. Ti, co šetří každou korunu a chovají se jakoby měli žít na planetě Zemi dalších sto let. Neříkám, že je to nesplnitelný sen. Pak je druhá skupina lidí, kteří zase naopak utrácejí, jako kdyby měli hned zítra umřít. Osobně patřím spíš do té druhé skupiny. Opravdu ráda nakupuji a to hlavně oblečení a kosmetiku. Ptám se, proč mám v kosmetickém kufříku dvacet druhů očních stínů…? Je to snad nějaký projev mé závislosti na nakupování? Já si to tedy o sobě nemyslím, ale spíše mě láká vyzkoušet nějaký nový přípravek, či nějaký zaručený krém z reklamy. Kdo by nechtěl být krásnější a mladší, že jo! To, že jste propadli této drahé závislosti poznáte brzo podle stavu vašeho konta či peněženky. Pokud totiž někdo z rodiny, či kruhu přátel tuto osobu neupozorní na její závislost a dotyčný/á odmítne léčbu, může se lehce stát, že svojí zálibou zničí sebe i celou svoji rodinu. Pravděpodobně skončí ve velkých dluzích a často vše končí exekucí. Shopaholik se uvědomuje, vše co se kolem něj děje, ale nemůže svojí nutkavou touho po nakupování ovládnout. Podle Elizabeth Edwards a jejího výzkumu, shopaholismem trpí ženy i muži, většinou jsou to uzavřené osoby, které jsou náchylnější k depresím. Mohlo by se zdát, že touto závislostí trpí jenom movitější lidé, ale opak je pravdou. I ti co jsou chudí poznávají, co je tato závislost zač. Ve výsledku jsou na tom ale mnohem hůř než ti movitější, protože do dluhů i z dluhů se dostávají velice těžce.
Karolina Světlá rozená Johanna Nepomucena Rottová strávila dětství v Praze, v bývalé Poštovské ulici. Vyrůstala v zámožné obchodnické rodině, a tak se jí dostalo i patřičného vzdělání. První vzdělání dostala v rodině poněmčelých Francouzek a záhy si začala psát tajný deník, kde se silně projevovalo její spisovatelské nadání. Ačkoli byl otec Světlé velice vzdělaný a pokrokový muž, ve výchově své dcery se držel tradic a konvencí. Jakmile se dozvěděl o jejích prvních literárních pokusech, tak ho to velice pobouřilo a Světlá musela přerušit její školní vzdělání. Její rodina jí odepřela přístup ke knihám a učebnicím a vedli jí k tradiční ženské úloze. Světlá se s tímto nechtěla v žádném případě smířit a její touha po uplatnění a emancipaci prožívala dále. Mužům záviděla to že se mohou vzdělávat . Záviděla jim méně konvenční život. Brzo se jí dostalo šance číst knihy i časopisy ,jednoho rodinného přítele, po kterých tak toužila. Posléze se dozvídá o české literatuře od jejího budoucího manžela Petra Mužáka, který vyučuje jí i její sestru Žofii (provdanou Podlipskou) hudbu. Seznámil je s kroužkem nadšenců, Světlá se seznamuje s Boženou Němcovou, která se pro ni stala velkým vzorem i přítelkyní, hlavně kvůli její emancipaci, cílevědomosti, vytrvalosti. Dalším jejím velkým ženským vzorem byla George Sandová, která jí také ovlivnila v jejich názorech. V její tvorbě se vyskytuje téma „lidská práva a práva žen a utiskovaných“. Podle ní žena nemůže žít život plnohodnotně kvůli mravním hodnotám. Tyto názory také silně ovlivňují její tvorbu. V jejich dílech často nacházíme ženu, která je vychována v tradičním duchu té doby, často právě kvůli tomuto nemůže žít šťastně, nemůže si najít lásku… Tyto ženy jsou obětavé, odvážné a ušlechtilé a často napravují láskou muže pro které se obětovali. Často si určují až moc velké cíle. Nejvíce jí trápila právě otázka ženského lidského uvědomení a odpovědnosti, a proto se zasloužila i s jinými ženami o založení Ženského výrobního spolku a pracovala dlouho v jeho vedení, protože jak řekla „Lidé pochybují o tom, co říkáte, ale uvěří tomu, co uděláte“. Tento spolek měl ženy všestranně vzdělávat, rozvíjet jejich duševní vývoj, který byl v té době potlačován, Světlá si přála, aby se ženy dokázaly finančně zabezpečit i bez manžela.
Zdroje: Velké ženy české, Eva Jurčinová, Knižní klub 1997, první vydání http://svet-literatury.wz.cz/autori/svetla.htm http://cs.wikipedia.org/wiki/Karolina_Svetla http://www.cesky-jazyk.cz/zivotopisy/karolina-svetla.html
Už dávno jsem si myslela, že mám sesterské hádky za sebou, ale asi tomu není tak...
Už dávno považuji mojí sestru za trošku chytřejší stvoření, které se se mnou raději nehádá a platí to i naopak. Přecejenom mít sourozence má někdy fakt velký výhody, ale i nevýhody. Jako, že zabírá mnoho prostoru a vše se dělí na půl. Teda aspoň u nás. Jenže dnes mě sestra příšerně naštvala a stačilo k tomu opravdu málo. Opravdu jsem už pospíchala do školy, když tu si všimnu, že moje pečlivě splácaná svačina z toho málo co doma bylo, je zkrátka neodvratně pryč. A hned mi je jasné, kdo mi jí vzal... moje skvělá sestřička. Kdyby to bylo poprvé, tak bych jí snad i prominula, že budu mít hlad (školní bagety nejím). Naneštěstí se jí to už povedlo x-krát a už mi opravdu došla trpělivost. Tím pádem došlo i na telefonní hovor, kde mi arogantně řekla, že si mám pro ní dojít. Dnes je ale mládež fakt drzá :-/. Velice mě to rozhněvalo, takže chudák táta musel jít něco koupit, takže se nakonec zlo v dobro obrátilo. Asi to začnu praktikovat častěji, ale to by se mě chudák čekající Kája taky nemusela dočkat, že?
Do kin přichází další romantická komedie s názvem Válka nevěst (Bride War), která vlastně není ani romantická ani vtipná. Tedy alespoň podle mého názoru.
Na začátku byly dvě nejlepší kamarádky Liv (Kate Hudson) a Emma (Anne Hathaway). Liv je velice průbojná osoba, která neustupuje a Emma je její přesný opak. Je milá a všichni jí mají rádi. Tyto dvě nejlepší kamarádky mají také společný sen a to, že se budou vdávat v hotelu Plaza, kde jako malé zažily první svatbu a byly z ní úplně unešené. Perfektní partnery již potkaly a teď už stačí, aby je požádaly o ruku. A to se i stane a může se začít plánovat svatba! Naneštěstí jim jejich svatební agentka splete datumy, a tak musí mít svatbu v jeden den. A tady začíná rozepře, která z nich bude mít svatbu a která si počká další roky na volný termín v hotelu Plaza? Člověk by očekával od nejlepších kamarádek, že budou chtít dvojitou svatbu, ale ani jedna jí nechce. Právě naopak začnou se předhánět v tom, co si jedna té druhé provedou a v tom, která bude mít perfektnější svatbu. Docela trapné, že? Celý děj se vlastně točí jenom kolem dvou nevěst a ostatním postavám se nedává moc prostoru, což je možná trochu škoda. Film by to možná oživilo. Ve filmu nenajdete moc vtipných scén, kterým se opravdu zasmějete, ale přecejenom tam jsou. Nechci tento film nějak moc odsuzovat, (na jedno shlédnutí je opravdu dobrý) ale opravdu postrádal jak romantiku, které tam bylo jenom minimum (na válčení nevěst není nic romantického) a i vtip a šmrnc. Obarvení vlasů na modro až tak moc vtipný není.
Tak takto se jmenuje komedie o točení porna s velkou dávkou romantiky a také spoustou nadávek.
Zack a Miri jsou nejlepší přátelé, žijou spolu celý život a mají k sobě vztah jako bratr k sestře a naopak. Navíc jsou až po uši v dluzích a opravdu je jen otázka času, kdy jim vypnou elektřinu. Miri chce sbalit na setkání bývalých středoškolských spolužáků její bývalou lásku, ale zjišťuje že je gay a točí porno. A to vede k nápadu natočit porno a tím získají peníze a konečně splatí dluhy. Brzo seženou tým lidí, kteří jsou ochotni s nimi spolupracovat na parodii na Hvězdné války. Vše se pak zamotává a ti dva zjistí, že jsou do sebe zamilovaní, nechtějí si to přiznat, Zack se přizná, Miri ho chce, on se na ní urazí kvůli jinému herci, pak zjistí, že je vlastně idiot a pak následuje usmíření jak z červené knihovny.
Co se mi opravdu nelíbí je vzhled hlavního představitele, ale to asi není tak podstatné. Některé scény mi už připadali hodně přehnané a některé fórky už byly tak trapné, že byly trapné.
Člověk jako takový se musí narodit na Zemi. Je to jednoduché. Kdyby se vyvinul někde jinde život, a s jistotou můžu říct, že ve vesmíru nejsme sami, tak by sám sebe nenazval člověkem. Pojmenoval by se jinak. Tím se dostávám k problematice, zdali je svět, Země, dobré místo k narození. Já si myslím, že svět jako takový je ošklivé místo. Tak na mě působí celkově. Pokud bych to měl brát po částech, tak tu jsou opravdu krásná místa, která stojí za to vidět. Jsou tu i krásné země, respektive státy, ve kterých by život mohl být splněný sen. Nebudu jmenovat, byl by to jen výčet mých krásných míst, se kterými nikdo ostatní souhlasit nemusí. Stejně si přesto myslím, že ta ošklivější místa kazí celou naši planetku. Už v minulosti se ukázalo, co dělá náš svět ošklivým. Války. První světová i druhá světová válka ukázaly, jak lidé dokážou být krutí, jak pro moc a peníze jsou ochotni udělat vše. I jít přes mrtvoly. Adolf Hitler to zkusil, vyvraždil miliony nevinných lidí, jen aby získal moc nad Evropou a udělal svět „čistším“. Podle mě je velká chyba když se moc soustředí do rukou jednoho člověka. Myslím, že by se člověk měl poučit z minulosti, jenže on je nenapravitelný a bude stejné chyby opakovat stále. Kéž by ne. Podívejme se na to dneska. Velká moc se soustředí do rukou amerického prezidenta. Podle mě je to špatně. Bývalý prezident Bush doslova rozpoutal válku, kde se vraždí a zabíjejí stovky lidí a dětí, a to se všechno děje v přítomnosti. A Obama, ačkoliv tvrdí co tvrdí, tak mě přijde, že tu válku podporuje. Mě se jako prezident Ameriky nelíbí. A to nejen vzhledem, ale tím co tvrdí a slibuje, ačkoliv všichni vědí, že to jen velmi těžko splní. Mě celkově politika moc nebere, takže to ani nějak moc neřeším. K volbám nechodím, přijde mi to jako zbytečný stres. Nevím ani koho bych volil, žádný volební program mě nezaujal. Proto, jak bylo zmíněno na začátku, existují daleko krásnější státy, než je tento. Pokračoval bych malým náhledem do budoucnosti. Do budoucnosti nikdo nevidí, přesto se o to pokusím. Myslíte si, že se svět změní? Ano, změní, jen to nebude k lepšímu. Svět je již zkažen dost, a proto si myslím, že to bude už jen horší a horší. Já osobně bych čekal, až se lidstvo samo zničí. A nebude za to moct nějaký fenomén globální oteplování, ale lidé sami. Je prokázáno, že i v minulosti nastaly období oteplování Země i její ochlazování. Dle mě člověk není na vině. Přišlo by to stejně. Jen za delší dobu. Další důvod proč nežít na tomto světě je násilí. Násilí je všude kolem nás, a opravdu to není hezké. Zmínil jsem války. Ale to je jen část. Co když člověk, který se narodí, je nechtěný? Co když ho ve škole nějak jinak utiskují a šikanují? Pak je násilí prováděno přímo na něm a těžko se s tím sám vypořádá a určitě si pokládá tuto otázku: Co je na tomto světě vlastně hezkého? Abych nemluvil jen o světě jako pesimista, tak se na něj podívám i jako optimista. Svět má pozitivní stránky. Můžeme tu zažít opravdu neuvěřitelné věci, například nějaké adrenalinové sporty. Ty dokážou být zážitkem na celý život. Další pozitivní věc na tomto světě jsou city. City jsou jednoznačně dobrá věc na světě. I když to vypadá, že někteří je nemají. Jeden z těch krásných citů je láska. A pro tu se vyplatí žít, i když to někdy opravdu dost bolí.
Ve světě se často mluví jenom o nejvyšších stavbách světa apod. Na ty malé se často zapomíná a je to docela škoda, protože v tomto ohledu jsou Češi rekordmani. V Čechách se totiž nachází nejnižší rozhledna světa a to v Nouzově u Semil. Autorem tohoto nápadu a i architektem se stal Jára Cimrman. Mimo jiné se také podílel i na Eiffelovce nebo na stavbě Petřínu.
A proč právě postavil nejnižší rozhlednu? Jednoduše proto, že trpěl závratěmi a nikdy se na žádnou rozhlednu nepodíval, protože byly moc vysoké.
Film začíná v Los Angels, kde žije matka samoživitelka Christine Collins (Angelina Jolie) se svým devítiletým synem Walterem. Christine je samoživitelka a stará se o svého syna jak nejlíp to jde. Jednoho dne přijde domů a nemůže najít svého syna. Jeho zmizení oznámí na policii a po půl roce jí oznámí, že našli jejího syna. Avšak předávají jí jiného chlapce a ona to hned jako každá matka pozná. "Kde je můj syn!!" ptá se vyděšená Christine kapitána Davise. Ten jí ale nutí aby tohoto chlapce přijmula za svýho, nasadí tvář svatouška a médiím nakecává, že Christine je krkavčí matkou. Christine to ale nevzdává a pouští se do marného boje. Bojuje za nalezení jejího pravého syna. Při tom jí pomáhá pastor, který jí také pomůže v mnoha životních situacích které by sama těžce zvládla, pomáhá jí začít nový život a také chce očernit policii kvůli jejímu neadekvátnímu chování k Christine. Ačkoli Angelinu opravdu nemusím.. je mi zkrátka absolutně nesympatická... tuto roli utrápené a zoufalé matky zahrála opravdu výborně a dokázala diváka dojmout. A taky bylo zajímavé vidět jí v usedlých a volných věcech té doby (30. léta). Taky se mi opravdu líbili dobové kostýmy, kloboučky a tehdejší účesy, i když jsem si nejdřív říkala, co to je za děs. Film Výměna je natočen podle skutečné události o výměně dětí. V dnešní době mi přijde opravdu nepředstavitelné, že by se něco takového mohlo stát. Každopádně to taky přidává na prožitku z filmu a na jeho dojemnosti.
Násilí je světový problém. Násilí nás všechny bohužel obklopuje. Setkáváme se s ním v televizi, na internetu, na ulicích, všude. Je to nedílná součást dnešního světa. Můžeme se s ním setkat ve všech věkových generacích. Už u dětí, kterým jsou čteny pohádky, je vlastně ukazováno násilí – aby mohlo dobro zvítězit nad zlem, tak nějaké zlo musí být. Nebo v předškolním věku kdy si navzájem závidějí hračky a kvůli tomu ničí ty hračky ostatním. A také už ve školním věku se můžeme setkat s násilím zvané šikana. A jak v životě postupujeme dále, najdeme si práci, tak i tam se můžeme setkat s násilím, odborně bossing – to znamená, když vám nadřízený ukazuje, jaká jste nula, a šikanuje vás nebo vás nějak obtěžuje a znepříjemňuje vám práci. To vše je násilí, určitého druhu. Násilí se dopouští Amerika, resp. Spojené státy americké, když vysílají do krizových oblastí blízkého východu své vojáky bojovat. Ti vojáci jsou nástrojem násilí, které tam produkují. Samozřejmě, že se lidé brání a bojují také, to ovšem nemění nic na faktu, že kdyby neměli proti komu bojovat tak pravděpodobně nebojují. Dokonce se tam vraždí a zabíjejí desetileté děti, které dostali do ruky samopal jako hračku a mají jít střílet. Přijde mi to absurdní. Vždy se to dá řešit jinak, i když diplomatické cesty selhaly. Někdo jen prostě hledá záminku, aby mohl bojovat o dobrá strategická území, jelikož se tam těží takzvané černé zlato. Kde jsou peníze, bude asi i boj. Mrtví lidé jsou pro mnoho lidí jen pouhá statistika, a tak se není co divit, že válku dokonce podporují. Ale nemusím mluvit jen o lidech, co tam umírají, ale i o lidech co tam jsou týráni a mučeni. Vojáci osvoboditelé, kteří jim přišli na pomoc z Ameriky, tak je ve skutečnosti mučili a týrali, jak se později ukázalo. Neříkám všichni, bylo by nesprávné všechny hodit do jednoho pytle, ale těch pár jedinců co to dělalo, uvrhlo na celou americkou armádu velmi špatný stín. Od mučení lze přejít k psychickému týrání, násilí. Psychický nátlak dokáže udělat mnoho – dokonce i zabíjet. Je popsán případ, kdy někdo natočil nějakou studentku nahou a video rozeslal – ona sama spáchala sebevraždu, jelikož se jí všichni posmívali. Nedávno se v novinách a televizích propíralo video učitelky s žákem. Učitelka psychický nátlak nevydržela a nakonec skončila ve školství. S psychickým nátlakem se myslím setká každý. Někdo ho zvládá lépe, někdo hůře. Setkal jsem se i s fyzickým násilím, když jsem jel z diskotéky svozem domů. Jeden mladík tam docela dost zmlátil jednu slečnu, nevím proč a nač, ale docela to mnou otřáslo. Do té doby jsem to násilí nevnímal nijak silně, teď už však ano, a vím co to je zač. Zkrátka kdo se nedostane do takové situace tak si to neuvědomuje. Pokud většina násilnického chování nebude potlačena, je dost možné, že se ocitneme ve třetí světové válce, a tím pádem se lidé v nejhorším či nejlepším případě pozabíjejí navzájem. Pak nebude svět, pak nebude život. Násilí ovlivňuje každého člověka jinak – někdo ho odsoudí, někdo ho přejde, někoho motivuje. Člověk je tvor nepředvídatelný, a tak nevíte, jestli se člověk jdoucí kolem davu k tomu davu přidá či nikoliv. Pokud ano, tak když takovýto dav projde Prahou, tak je najednou dvakrát větší než na začátku. A ten pak dokáže zničit pár aut, zbít pár lidí. Já osobně bych se k tomu davu nepřidal. Vyhnul bych se mu obloukem, jelikož nejsem člověk s násilnickými sklony a nerad mívám problémy. Ve svém okolí nezaznamenávám člověka s násilnickými sklony, ale kdyby ano, tak bych se mu snažil vysvětlit, že násilím nic nevyřeší. Myslím si, že bez násilí by byl svět hezčí.
Nedávno jsem měla možnost shlédnout film s názvem Knowing s Nicolasem Cagem v hlavní roli, který mě opravdu zaujal. Jedná se o katastrofický film s fatálním koncem, který vede k zamyšlení. Ale začneme od začátku...
Film má vcelku originální zápletku a překvapující je, že i nečekaný konec, takže nebudete vědět, jak film skončí... teda pokud si nepřečtete někde obsah. Vše začíná v Massachusetts, kde při zahájení slavnostní ceremonie mají děti z místní školy nakreslit libovolný obrázek o tom jak si představují svět za padesát let. Všichni jej nakreslí kromě malé Lucindy, která na výkres píše řady zdánlivě nesmyslných čísel... .. O padesát let se koná slavnostní otevření této časové kapsle. Učitelé rozdávají dětem ze školy obrázky dětí. Calebovi, jenž je syn Teda Mylese (Nicolas Cage) se do rukou dostává obrázek Lucindy. Když se tento výkres dostane do rukou Teda, tak začne nad čísly přemýšlet a vyluští záhadu obrázku Lucindy, která dokázala předpovídat budoucnost. Ona předpovídá různé katastrofy, které se už od té doby staly nebo nestaly. Ted se rozhodne, že katastrofám zabrání, ale může to vůbec dokázat?
Film se mi velice líbil, hlavně proto, že vede k různým úvahám a to o nicotnosti člověka a co zmůže sám člověk proti katastrofám a konci světa. A musím říct, že na to, že je to americký katastrofický film, tam téměř nebylo nic z americkýho klišé. Teda pokud se nepočítá jedna histerická slečna, která se díky tomu zabila (ale stejně by jí to vyšlo na stejno). Co se mi nelíbilo, byla závěrečná scéna na způsob Adama a Evy se zajíčkama. Připadalo mi to už trochu moc.
Tak zase po dlouhém čase zdravím a obracím se na naše čtenáře s velkou prosbou. A nejvíc na čtenáře, kteří žijou v okolí Čáslavi nebo přímo v ní.
A teď o co jde. Jde o to, že máme mít zpracovaný jistý projekt o našem okolí a my Vám chceme položit pár otázeček právě na Čáslav. Takže Vás prosím o vyplnění dotazníku, nemusíte se bát, je hodně krátký ( zabere nejvíc dvě minuty), ale pro nás má velkou cenu.
Exorcismus - pojem pod kterým si většina lidí vybaví středověké vymýtání ďábla a ti další asi nic. Normální racionálně přemýšlející člověk si už asi hodně těžce představí, že by ho mohl posednout zlý duch. A duchové se dokonce dají spočítat. Židovští učenci napočítali 7 405 926 démonů. Katoličtí biskupové se chlubí číslem 133306668. Luteráni v USA počítali až do úmoru a napočítali plných 2,6 mld. démonů. I v dnešní době se věří neskutečné množství lidí na zlé démony. U nás v Evropě je to hlavně Itálie s 45 %. Zájem o exorcismus zkrátka roste a kdybyste měli zájem přes 600 evangelických vymýtačů ďábla, v Itálii je jich oficiálně 170 (ale samozřejmě jich bude více) a každý rok je navštíví půl mil. Italů. To je podle mého opravdu velké číslo. Exorcismus může dojít až na takové metody jako mučení, hladovění a podobným životu nebezpečným praktikám. V Římě na univerzitě Athenaeum Pontificum Regina Apostolorum se můžete zapsat na speciální kurz vymýtání ďábla.
Každé mladé dívce i klukovi se vštěpuje do hlavy, že vzhled není až tak důležitý. Bohužel zřejmě nic není tak jak si většina lidí myslí.
Příspěvky
