Muzeum nemusí být nuda

Taky si pod pojmem muzeum, představujete něco neskutečně nudného a fádního? Nemusí to být vždy pravda!
V Japonsku mají například největší sbírku ponožek v muzeu Naigai. Nachází se zde dvacet tisíc párů ponožek z celého světa. K prohlédnutí jsou zde i tisícčtyřista let staré egyptské ponožky, samozahřívací ponožky a podobně. Muzeum bylo založeno na počest ředitele Naigai Company, Ltd., výrobce ponožek a punčoch a napsal knihu o historii ponožek.
Další zajímavé muzeum se nachází v islandském městě Rejkjavik. Je to muzeum penisů, můžete si tu prohlédnout penisy velryb, mrožů, koňů, koček, psů, tuleňů apod.. Můžete si zde prohlédnout i penisy elfů, trolů a dalších postav z mýtů. Prý možná chystají i vystavení exempláře člověka. Jeden Islanďan se totiž rozhodl darovat muzeu svojí chloubu (no já nevím prý je to stárnoucí Islanďan). Všechno konzervují balzámováním ve formaldehydu nebo je vysušují.

Read more...

(Ne)zapomenutý zámek

Na poloviční cestě mezi Kutnou Horou a Čáslavi byste našli vesnici Třebešice. Stejně tak, jako je vesnice skryta od hlavní silnice je skryt i tamní zámek. Jako malá si tam chodila hrát moje máma s kamarády. Tehdy byl oběkt opuštěný, vyrabovaný a ještě donedávna vypadal jako zřícenina - prostě vstup na vlastní nebezpečí. Časy se ale mění, protože ho před několika lety odkoupil italský architekt Alberto di Stefano. Na první pohled by si leckdo řekl, že se zbláznil, dát několik milionů za rozpadající se rujnu. On se ovšem svého úkolu, stát se zámeckým pánem, zhostil řela bych, velmi dobře. Rozhodl se z místa udělat netradiční galerii. Ihned se pustil do renovace. Velice zajímavě se rozhodl řešit interiér. Tam, kde to šlo odkryl na zdechl částečně dochovanou malbu a snaží se vše co je zachované nechat v půdodní podobě, moc toho bohužel není a tak mu zůstalo mnoho nevyužitého prostoru, a protože je milovníkem moderního umění tak si zve do zámku různé mladé umělce, kteří mu zařizují jednotlivé pokoje a přidávají různé doplňky, což je poměrně zajímavý nápad. Tak můžete v oběktu zhruba ze sedmnáctého století najít například i takovou to místnost.

Na zámku se konají výstavy moderního umění a jiné různé akce právě umělce - workshopy. Několikrát za rok jsou tu i dny otevřených dveří, ale na zámku se můžete klidně ubytovat v opravdu netradičních pokojích (například v černobílém pokoji).
Každý pokoj a jeho vybavení zde, je originál a je dělaný "přímo na míru".
Opravy trvají již osm let a konec je v nedohlednu. Nápad, jak využít tyto prostory se mi zdá poměrně zajímavý. No řekněte, hledali byste něco podobného v obci se sotva 200 obyvateli?
www.trebesice.com

Read more...

Pucheř!

Když už tu Karolína krásně nakousla náš úkol na zeměpis, kterým náš poctil profesor Kali H2O, tak i já sem zkrátka musím hodit moje veledílo :). Případné chyby mi promiňte, angličtinu přecejenom tak dlouho nemám.
Já si vybrala Pucheř, ani nevím proč. Asi proto, že o Puchři nikdo nepíše, nebo jsem jen chtěla potěšit Carol (nebo naštvat :D). Každopádně se o Puchři nedalo nic normálního sehnat, protože je to taková klasická vesnická díra, ale nechci pomlouvat :). Tady je můj úkol..

Place, which I visited during the holiday

I´d like to write something about place, where I was on the holiday.
This place called Pucheř. It´s a very small village in Czech Republic, six kilometres from Čáslav. Village name originated from word „buchar“. It´s arrangment for knock about silver ore.
In Pucheř are a few inhabitants (cca twenty-six), mostly they are cottagers. The village is situated in typical agricultural area. Round the village are grounds and meadows. Pucheř you can find village chapel from 19. century and old pub from 19. century too, but this pub have any historic value now. That is an ideal place for the rest or cycling, but I don´t want live there.

Read more...

Kloster Sázava

Hned o první letošní hodině zeměpisu nás (již mnohokrát zmiňovaný) Kalič ubezpečil, že se letos rozhodně nebudeme nudit. První úkol zněl následovně: Napište ve svém prvním cizím cizím jazyce (pro mě nj, pro Kačku aj), pár vět o nějakém místě, které jste o letošních prázdninách navštívili, a k tomu přiložit mapu + obrázek. Chtěla jsem napsat o něčem serióznějším (né o nákupním centru) a tak jsem si vzpomněla jen na zcela náhodnou návštěva Sázavského kláštera, teď si tak říkám, že je štěstí, že jsme tam zastavili, aspoň mám nějaké téma. No a tady si můžete přečíst můj vypracovaný úkol:

In den Ferien besuchtet ich das Kloster Sázava. Er wurde im Jahren 1032 durch dem Oldřich IV und den Eremitem Prokop gegründet. In späteren Jahren wurde des Klosters mehrmals umgebaut. Bis Heute erhielt sich zB, ein gotischen Kirche des Hl. Prokop, eine Abtkapelle, gotische Gruft, Fresko der Heligen. Im Kloster war auch Exposition "Staroslověnská Sázava". In der Exsposition waren archäologisches funde, Modells der mittelalterlichen Architektur und mittelarlterliche Handschriften in der slawischen und latenischen Sprache.

Překládat vám to nebudu, kdo umí, ten umí... pokud najdete nějaké chyby, klidně mi to napište nebudu se zlobit =)

Tento článek je úvodní ve zcela nové kategorii a to "Školní odpad". Můžete se těšit na spoustu nejen užitečných věcí do školy a třeba vám pomůžeme i při plnění některých nelehkých Dú.

Read more...

Času dost! Návštěva BEAT festu

Při cestování vlakem mě už opravdu máloco překvapí. Jako málokterý cestující se můžu pochlubit, že jsem byla v kupé se zombíkama, kterí se zřejmě vraceli z nějakého ghotic festu, nebo sešlosti. Aspoň s nimi byla sranda, ale takový blijící spolucestující dokáže pořádně znepříjemnit cestu. Co o to, to je docela brnkačka.
Opravdu by mi to nedalo, abych se s vámi nepodělali o mojí nejposlednější příhodu s ČD.
Jednoho dne jsme se spolu s Mikešem skratovitě rozhodli, že bychom rádi jeli do Kolína a jakožto chudí studenti jsme se rozdhodli pro tu levnější variantu - vlak.
To jsme samozřejmě netušili, co nás čeká...
Pro informaci jízdé do Kolína z Čáslavi pro dvě osoby se zpáteční slevou stojí cca 85 kaček a je to dvacet kiláků. Njn a bude se zdražovat a zdražovat :).
Jak jsme již řekla, jsme zkrátka studenti, takže jsme už automaticky koupili sudentskou jízdenku.
Tak si jako jedem a jsme šťastní, že ve vagónu nejsou žádné podezřelé osoby (něco jak jsme psala v úvodu), ale asi jsme to trochu zakřikli, protože se tam objevila "cvakačka" (průvodčí :D).
Problémy nastaly až se k nám konečně dopracovala na tu obvyklou prohlídku jízdenek.
Velice "mile" nám prozradila, že studentské jízdné na občanky platí jen přes prázdniny, a tak si prý musíme zaplatit příplatek.
Dobře čekali jsme, že si doplatíme jízdenku, ale příplatek znamená v její řeči to stejné jako pokuta. V konečné hodnotě nás to společně stálo něco přes dvě stovky, už si to přesně nepamatuju. Ale je slušný si připlatit dvě stovky za dvacet kilometrů.
Tahle pi*da (to opravdu není z mých úst) zkrátka ví, jak nám zlepšit o sto procent den. Nikdy jsem nebyla šťastnější!

Dalším překvapením bylo, to že na Kmocháči se konal BEAT fest. No určitě to bylo lepší, než ten vlakový incident

Read more...

Odpaňovač

Dlouho jsem přemýšlela, zdali mám tenhle příběh sepsat. Nepatřím mezi aktéry (naštěstí), a vlastně bych o něm správně ani neměla vědět. No, doufám, že si to aktéři nebudou číst... - Vše se událo v jedné nejmenované základní škole. Tehdy Simča a Lenka chodily do 8 třídy. Byly to nejlepší kamarádky. No tedy Lenka a Simča chodili do osmé třidy. Jednoho dne si Lenka zřejmě řekla, že už je velká holka (možná si to přečetla v Bravíčku), no prostě se rozhodla, že již nechce být pannou. Ale jak to udělat? Asi musela sbírat dlouho odvahu, než došla k rozhodnutí, že zajde za spolužákem a požádá ho o tu službičku. On samozřejmě mile rád souhlasil. Vše bylo domluveno na jednu odpoledku, kdy byla jejich třída ve škole skoro jediná. Dámské záchodky v nejvyšším patře se zdály být ideálním místem. Co myslíte, uďáli to? Nebudu vás dlouho napínat... ano. A co teď? No co jiného, než se s tím pochlubit své nej kámošce že? Simča jí to musela asi hodně závidět. A schválně, co si myslíte, že udělala??? Rozhodla se také zajít za tím samím spolužákem a požádat ho o to samé. Možná se vše odehrálo v té stejné kabince (tak tomu říkám kamarádky na život a na smrt xD). Opravdu nechápu co vedlo jednu i druhou k takový blbosti. Navíc, ten spolužák teda žádnej krasavec fakt není. Co si budem

povídat, Simča se po čase svěřila, že toho lituje a že to nestálo za to (ehm, by mě zajímalo, co od toho ve třinácti-čtrnácti očekávaly).

Read more...

Oslavujeeem!

Ano, je to tak, tohle je dvoustý článek skvělého blogu K&K. Je mi potěšením, že mohu tuto skvělou „novinku“ sdělit do éteru. Tento blog má za sebou již čtyři a půl tisíce čtenářů, denně ho navštíví více než stovka čtenářů. Myslím, že čísla mluví za vše. Je to velmi úspěšný a čtený blog a já jsem rád, že občas mohu přidat nějaký ten článek a přispět. A taky tak trošku těžit ze slávy K&K. Přeju blogu další úspěšnou dvoustovku, spoustu dalších článků a co je hlavní – ještě více zaujatých čtenářů! Tímto bych chtěl také poděkovat Kačce a Carol za vytvoření a udržování tohoto blogu. Myslím, že mohu poděkovat za všechny,

DĚKUJEME

věrný čtenář MIKEŠ

naše pozn. Udržovat blog dá opravdu hodně práce, ale co bychom neudělali :). Jinak nevěřtě všemu, co Mikeš napíše :).
S velkou pýchou vám oznamujeme, že mimo jiné jsme se odhodlali k Twittrování! (najdete v odkazech)
P.S: A neděste se až tu uvidíte nějaké ty "školní" články!

Read more...

Někdo asi lže

Nedávno jsem se v jedné anketě dočetla, že čeští muži mají za život 10 sexuálních partnerek, ke svému údivu jsem hned ve vedlejším grafu zjistila, že průměrná česká žena má těch partnerů pouze 5. Není to tak trošku divné? Navíc, musíme vzít v potaz to, že v Čechách je víc žen než mužů. Zajímalo by mě, kdo v té anketě lhal, jestli muži, kteří ze sebe dělali pány tvorstva a nebo ženy, co se chtěly stát zřejmě počestnějšími. Těch méně pravděpodobných vysvětlení by se našlo víc. Například je tu možnost, že má průměrný muž poměr s pěti češkama a pěti cizinkama. Mohli také anktení otázku pokládat v gay klub... no, víc mě toho teď nenapadá, každopádně to je prostě podezřelé.

Read more...

Hrátky v růžových keřech :)

Při návštěvě Nizozemí určitě stojí za návštěvu amsterdamský Vondelpark, který se rozprostírá na ploše 45 hektarů a má už hodně dlouhou tradici. Byl založen v polovině 19. století a je otevřen nonstop.
Byl by to téměř obyčejný park pro oddech, ovšem od soumraku do úsvitu Vondelpark ožívá a v růžových záhonech se začnou prý dít "zajímavé věci". Amsterdamská radnice totiž vydala vyhlášku a povolila provozování sexu na veřejnosti od soumraku do úsvitu. To Čechám asi opravdu nehrozí :).
Ovšem pro Vondelpark platí další vyhláška, která diskriminuje pejskaře, takže nesmí nechat volně pobíhat svého psa, jinak jim hrozí dost vysoká pokuta. Pokuta může být až 2 500 kč, což si asi každý rozmyslí. Majitelé pejsků mají teda oprávněně vztek na radní a jejich nové vyhlášky. Jeden z návštěvníků parku s pejskem se rozčiluje: "Celá léta pobíhá můj pes po Vondelparku bez vodítka. Já pak dostanu pokutu za takovou maličkost? Když oni můžou beztrestně spouštět kalhoty, proč já nemůžu pouštět svého psa?"
Podle průzkumu si většina obyvatel města myslí, že vyhláška proti psům je diskriminující, ale s volným sexem nemají problém.

Read more...

Co s nepovedenými žáky?

Ještě v dobách, kdy chodil do školy můj táta měl učitele, který si své hodiny bez tělesných trestů neuměl představit. Při zkoušení to prý fungovalo například tak, že když žák nic neuměl, tak ho učitel začal tahat za vlasy či uši a řekl: "synáčku, proč ses neučil". No neumím si to dnes představit. Škola by si asi musela najmout dost dobrého právníka. Mohlo by se sice říct, že je tohle už pěkná řádka let, a že je dnes vše jinak, ale kdo ví... Já osobně se v podstatě s tělesnými tresty ve škole nikdy nesetkala, když tedy opomenu (ještě na ZŠ) dřepy za žvýkání žvýkačky, nebo použití sprostého slova o hodině zeměpisu. To, zda by měl učitel svého žáka fyzicky trestat je velmi sporné. Rozhodně ne za špatné známky a nebo za to, že někdo zapoměl úkol. Ale pokud je dítě drzé, sprosté, vulgární, agresivní a například nadává, či ubližuje ostatním spolužákům či samotnému vyučujícímu, tak by se už mělo nějak zasáhnout. Samozřejmě by se vše mělo nejdřív začít řešit nějak po dobrém, například poznámkou. Bohužel je již ověřeno že v těch horších případech nezabírá, i přes to mi facka nepřipadá jako nejlepší řešení. Stejně tak, jako nejsou za své činy fyzicky trestáni dospělí, tak by neměly být ani děti. Dospělého zavřou za prohřešek do vězení, mladiství mohou vykonávat například veřejně prospěšné práce. A přesně v tom bych viděla řešení. Proč by žák za špatné chování nemohl zamést školní dvůr, či vytřít chodbu, aspoň by u toho měl dost času přemýšlet a měl by si začít vážit toho, že vůbec může chodit do školy.

Read more...

Špašil

Tělocvik nikdy nepatřil mezi mé nejoblíbenější předměty. Za prvé to bude asi tím že jsem trošku lína xD a za druhé to bude tělocvikářema. No nedivte se, např. na základce jsem měla učitelku posedlou volejbalem a tím pádem jsme nedělali prakticky nic jiného. Navíc se oblékala jak prostitutka a jen co vysvitlo slunce se vyvalila v plavkách uprostřed stadionu ve Vodrantech a potírala se celý tělocvik olejíčky. Nicméně tato madam není předmětem tohoto článku. Teď myslím, mám na TV něco mnohem lepšího. Jeho osoba byla nějakým studentem naší školy definována asi takto: "duševně nevyrovnaný s procítěnými maniodepresivními příznaky" - věřte, že výstižnější přirovnání byste jen marně hledali. Když má blbou náladu, tak si nás docela slušně podává, ovšem když je konstalace hvězd dobrá (např. má před hodinou dámskou návštěvu) tak je roztomile rozněžněnej. Používá samé zdrobněliny jako: prosím Lucinko, kolínka k bradičce, Karolínko... . Jednou si dal práci s tím, že nám připravil takovou dráhu z různých gymnastických pomůcek. Byla tam i tzv. "koza". Ta se stala osudnou pro jednu naši spolužačku. Vzpomenete si na tu reklamu od Sazky, kdy slečna měla na tu kozu vyskočit, ale ta se bohužel zvětšila a ona do ní narazila a spadla na zem... no tak přesně tohle (až na to zvětšení) se stalo i při naší hodině. Náraz to byl vcelku slušný a spolužačka se hned při dopadu na zem začala svíjet bolestí. A co myslíte, že udělal náš prof.? Fakt nečekejte, že jí běžel na pomoc... prostě jen dál seděl a nadšeně vykřikl: "Týjo, to je jak v tý reklamě!!!" měl z toho radost jak malej Jarda.

Read more...

Alanis Morissette - Flavors of Entanglement

Dnes se vám pokusím představit novou desku Alanis Morissette, která mě opravdu nadchla. Spoluautorem a producentem se stal Guy Sigsworth.
Flavors of Entanglement je její pátou deskou, ale naštěstí pro ní, jinou než předchozí tři popové alba. Nová deska je totiž barvitá, zajímavá a zkrátka zaujme, možná je to i tím, že Alanis využila i elektronické hudby.
Album začíná úvodní Citizien of The Planet. Je to silná píseň s rockovými prvky a tak trochu řízlá orientem.
Hrozně jsem si oblíbila song Versions of Violence. Je zkrátka energická a Alanis tam má naprosto úžasný hlas.
Not as We je další silnou písní z alba jen s doprovodem klavíru a je opravdu kouzelná..
In praise of The Vulnerable Man je zkrátka rytmická a pohodová píseň.
Moratorium je zase něco nového a naprosto skvělého. Trocha elektroniky zkrátka nezaškodí.
Giggle Again For No Reason je další z těch pohodových příjemných písní, která snad nikoho neurazí. Spíš naopak!
Incomplete je hodně pozitivní a uzavírá celé album.
Celkový čas: 46:57
Rok vydání: 2008
Moje subjektivní hodnocení: 8,5/10
Flavors of Entanglement download

Read more...

Stop poličkovým dárkům!

Fakt mě nikdy nebavilo leštění těch ošklivý, neosobní a nepoužitelný blbosti, které se bohužel dostaly na moji poličku. Dostaly se tam například díky tomu, že jsem měla narozeniny, svátek či něco jiného no a těm věcem na té poličce se říká dárek. Dárek by měl být ovšem něco milého, co budu mít ráda a co mi přinese radost a né jenom trápení v podobě usazeného prachu. Dát někomu porcelánového slona, nebo zvoneček s nápisem "pro štěstí" apod. není dárek. Je to jenom věc, kterou vám někdo dal, protože nevymyslel nic originálnějšího (v dalším případě se ta věc stala putovním a už byla na 10 jiných poličkách a odtud se dostala až na tu vaši, tak proč byste ji vy také nemohli poslat na tu dvanáctou a způsobit tak někomu óbrovskou radost). Tady se ovšem naskýtá otázka proč? Proč jsem dostala zrovna toho pitomého slona, nebo tu kýčovitou porcelánovou panenku že? (Jano?... poraď mi, co s ní mám asi tak dělat!) Připadá mi, že takový dárek je pouze z povinnosti. Raději nedávejte nic, a nebo kupte raději čokoládu protože ta například mě potěší víc. Na závěr bych chtěla poděkovat všem kteří mi dávají normální dárky, které mě potěší, jsou hezké, milé, roztomilé, použitelné, osobní, upřímné a nejsou kýčovité. Děkuji

Read more...

Jak se vypočítá třináctá odmocnina z hlavy

Vypočítat třináctou odmocninu dvousetimístného čísla – pro většinu z nás tak trochu sci-fi. Sami máme kolikrát problémy si zapamatovat třetí odmocniny a to ještě lehších čísel.
Francouzský matematik, ale vytvořil nový rekord právě v téhle discíplíně. Dokázal uhádnout třináctou odmocninu náhodného čísla, které mu vybral počítač za 70,2 sekundy, což je naprosto neuvěřitelné. V diskuzi jsem našla docela zajímavý příspěvek, který měl "objasnit", jak to vlastně Alexis Lemaire dokázel, ale bohužel jsem to vůbec nepobrala.
Cituji:
"Když se to naučíte, pak můžete známé oslňovat počítáním celočíselné třinácté odmocniny až ze 39-místného čísla během chvilky.
Pomocí dalších, už složitějších postupů se pak dají určit i další číslice, třeba čtvrtá od konce nebo pár prvních. Čím více číslic, tím je to složitější; zvlášť číslice uprostřed jsou obtížné. Člověk pak opravdu potřebuje umět bleskově počítat z hlavy a nejlépe zpaměti znát výsledky nejběžnějších operací. Určit osm číslic (odmocnina 100-místného čísla) se mezi přeborníky považuje ještě za relativně snadné, a možná i vy byste to po delším tréninku zvládli - i když asi sotva za necelých 14 sekund jako Alexis Lemaire. Určit šestnáct číslic (odmocnina 200-místného čísla) z hlavy už je velmi obtížné."
No chápete to?

Read more...

Prvního září, sluníčko nám hezky září

Tak jaký byl ten váš první den školního roku 2008/9? Přiznejte, že to nebylo zas tak strašné, že ne? Pro mě (kdybych neměla takovou rýmu a kašel) tedy ne. Někteří si to přifrnčeli před školou a vyskakovali ze sporťáku, jako by právě přijeli z pláže. Já musela bohužel jako vždy přes celé město po vlastních. Díky Nelče a Čepičce můžeme (K&K) sedět zřejmě v nejlepší lavici v celé třídě, byl o ní totiž veliký zájem, ale Nelča ji prý bránila vlastním tělem, ach jak rytířské.... neboj, my se ti budeme celý rok odvěčovat. Po dvou měsících jsem opět viděla ty známé tváře, a dokonce i jednou novou... zdravím Páťo - Paty. No a pak už konečně přišel i toužebně očekávaný třídní Vládík. Vůbec se nezměnil, opět samý žertík a vtípek. Jen ta náplast na čele nás neustále nutila spekulovat, co se mu stalo. K&K vydedukovali, že je v tom buď nevěra, nebo dostal pěstí od australského klokana. Zranění ovšem nebylo nijak vážné páč nás později donutil k podpisu, což po dvou měsících fakt nebylo lehký a poté ještě přednesl přednášku o žloutence a o tom, že si máme mýt před i po použití toalety ruce xD. Nakonec jsme ještě šli pozdravit naši milovanou skříňku a potom zajít na "Céčko", kde jsem neodolala a pomluvila nějaké prvačky. No a hurá ven. Fakt to nebylo tak hrozné.

Read more...