30 Seconds to Mars, Praha - Incheba aréna 2010

Myslela jsem si, že takovéto koncerty nikdy nezačínají na čas, ale mýlila jsem se. Asi dvacet minut před plánovaným začátkem se vypla všechna světla a nastala totální tma. Asi zkoušejí světla, říkala jsem si. Na pódium, ale přihopsali první extravagantní "hosté" Street Drums Corps. Nejzajímavější na tom byly asi šílené převleky pana zpěváka. Nejvíc se mi líbili ty zelené punčochy s proužkem.
Odešli a nastala kompletní přestavba pódia, plachta v pozadí prozrazovala, že přicházejí Carpark north. Opravdu už jsem neměla náladu poslouchat další přizvanou skupinu. Už jsem si opravdu necítila nohy :/ a měla jsem žízeň. A pro pití jsme nemohli, protože bychom se nedostali na naše dobrá místa zpátky. Nakonec se z nich vyklubalo docela příjemné elektro-rockové překvapení. Tady je třeba jedna povedená píseň. Když konečně odešli, za což jsem byla nesmírně vděčná, protože jsem už fakt chtěla to, proč jsem přišla.
Pak nám z repráků začala hrát jakási diskohudba a pódium zakryla opona - jakási černá plachta, která se vlnila. Nečekala jsem, že si dají tak na čas (45 minut čekání-no fuj). Vždy když končila jedna nekonečně dlouhá skladba, tak se začali všichni radovat, ale ona začala nová. Vyvolávání taky nepomáhalo. Jako fakt jsem byla v hrozném stavu a měla jsem sto chutí se svalit na zem. Hrozně mě bolely záda, jako všechny kolem a měla jsem neskutečnou žízeň a bez pití je to pro mě těžké (nejsem velbloud).
Ale pak to konečně začalo, začalo se něco dít! Hala zhasla a slyšeli jsme úvodní intro Escape, kluci ze skupiny Street Drums Corps si zahrály na vlajkonoše. Opona efektivně spadla a já rázem ožila, stejně jako hodně jiných znuděných fanoušků. Už jsem neměla žízeň a bolest zad přešla. Po intru zazněly tóny písně Attack a bylo vymalováno, "zatakoval" nás všechny svojí energií!
Zazněly i starší písně z alba A Beautiful lie, ale hlavně z nového This is war. Bylo mi ale trochu líto, že nezahráli nic z jejich prvotiny.
"Do you live, do you die, do you bleed? For the fantasy.." řval a publikum s ním. Jako ovečky jsme vše opakovali ( no spíš znaly už nazpaměť, co si budeme povídat :), když řekl ruce k nebi, tak byly všechny ruce nahoře, jump -> všichni skákali. Jedno Jaredovi upřít nejde, a to že to umí s publikem. On sám pořád pobíhal po pódiu u skvělé skladbě The Kill vylezl až úplně nahoru na konstrukci a odzpíval tam celý refrén a ještě v jedné ruce držel mikrofon. V jeho podání to vypadá jako hračka, ale já bych nevylezla ani jeden metr :). Vždy jsem to ale chtěla vidět, teď už můžu umřít...
Také se mi líbilo, kytarové sólo Shannona. A sólo si střihl i Jared s klávesami a hitovkou Hurricane. V první polovině klávesy dost flákal, ale pak to rozjel. Neřekla bych do něj, že na ně umí hrát ;). Jinak to byla opravdu pomalá oddechovka, zazpíval to vážně krásně a všichni víme, že umí zpívat i pomalu a má hlas k sežrání. Opravdu!
U poslední písně si oblékl plášť v barvách české vlajky a kdo chtěl, mohl si dojít na pódium a zazpívat si s ním píseň Kings and Queens (zajímavostí je, že na desce do ní nazpívali sbory fandové). Zájemců bylo naštěstí více než dost a největší joke bylo jak jedna holčina měla říct z ajiny do češtiny, co mají dělat. Vyklubala se z ní Slovenka a nikdo jí moc nerozuměl :). Jen mě trochu mrzelo, že se pořádně nerozloučili a bylo těžké určit jestli opravdu končí koncert :D.
Jejich vystoupení trvalo něco přes hodinu a půl bez přestávky. Jaredovi to i na živo zpívá moc hezky až moc. Líbilo se mi, že dbají na kontakt s fanoušky, že je nechává samotné zpívat, a že se do publika hází jejich různé věci, já si ulovila kalendářík, ale hůlky bych brala a moc :). Jsem náročná no :D. Často na publikum mluví, i když si myslím, že většina lidí mu ani nerozumí. Musím podotknout, že má opravdu sprostý slovník a má rád slovo fucking. Já to beru, bylo to poučné a vtipné.
Vadilo mi, že tam nebyla ventilace, protože tam bylo neskutečný dusno a z toho skákání se člověk fakt potí. A mě přišlo fakt nechutný, když se na mě další zpocenci lepí. Pak už se to fakt moc nedalo vydržet, protože ten chlap za mnou fakt smrděl, takže jsme to dokoukali u stánku s pitím. Bych neřekla, že dokážu vypít půllitru džusu tak rychle.
Hodně lidí na to nadává, ale mě se to líbilo - plátno. Hlavně to, že se tam promítalo dění v prvních řadách na první polovině a pak co dělá skupina na druhé. Aspoň jsem se dozvěděla, proč všichni třeba mávají , protože Shannon mával publiku :)
To je snad vše, co jsem chtěla napsat. Mám z koncertu hrozně velkou radost a je to pro mě jeden z největších zážitků vůbec :). A prý zase někdy přijedou!!

Jinak 30STM není emo kapela! Nevím proč to v různých článcích o jejich koncertu často vidím.